Ve věku 88 let v noci na pondělí zemřel choreograf, zakladatel Pražského komorního baletu a jeden z tuzemských protagonistů moderního tance Pavel Šmok. Sdělila to Johana Mücková z Pražského komorního baletu, který Šmok vedl dvě desítky let. Poslední rozloučení s tanečním mistrem se bude konat příští pondělí. Jako na legendu svého oboru a průkopníka moderního tance na něj vzpomínají lidé z oboru.
"Pavel Šmok nasměroval celý můj život jednoznačně k tanci, odhalil mi ve své tvorbě tajemství i nepřeberné možnosti tohoto umění, a to díky neskutečnému citu pro hudbu, lehkosti až nenucenosti choreografie a tak vzácnému smyslu pro humor," řekla zakladatelka festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová. Šmok se podle ní stal ikonou českého tance posledních dekád 20.století. "A neváhal dále sdílet své zkušenosti s mladou generací, lehce shovívavě pozoruje, jak odlišnými cestami se současný tanec tohoto milénia ubírá," doplnila.
"Pavel Šmok - to byla od 60. let štika v našem poněkud zatuchlém baletním rybníce, kterému vládl realisticky vyprávěný balet nejčastěji sovětské provenience," řekl Roman Vašek, odborník na tanec, který působí v Divadelním ústavu. Šmok se se svými spolupracovníky Lubošem Ogounem a Vladimírem Vašutem podle něj snažili dělat balet vycházející niterně z hudby, choreografii, která se nespokojí s tradičními baletními prvky.
"Za normalizace byl ve stojatých vodách českého baletu trpěnou opozicí, a to jen díky tomu, že jeho choreografie tolik oslovovaly, jitřily emoce - nejen u nás, ale především při hostováních v zahraničí. Listy důvěrné, Americký kvartet, Z mého života, Sinfonietta - to jsou jen některé z jeho nejslavnějších prací, které dodnes neztratily svou sílu," míní Vašek. Připomíná, že Šmok byl pro mnohé inspirací, v Pražském komorním baletu začínal jako choreograf například dnešní šéf Baletu ND Petr Zuska, ke Šmokovi jako k inspiraci se odkazoval i Jiří Kylián.
Poslední rozloučení
Poslední rozloučení s choreografem Pavlem Šmokem se bude konat v pondělí 11. dubna v obřadní síni v Ústí nad Orlicí. Sdělil to mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.
Šmok se narodil v roce 1927 v Levoči v rodině českého stavebního inženýra. V roce 1939 se při vyhlášení Slovenského státu rodina přestěhovala do Prahy. Dospívající Šmok byl divadelním ochotníkem, tancoval folklor, závodně bruslil a zářil v ledních revuích. K baletu se dostal v divadle E. F. Buriana, kde hrál. Po absolvování tanečního oddělení pražské konzervatoře pak působil jako sólový tanečník v pražské Armádní opeře a v Plzni.
Později se stal šéfem baletu v Ústí nad Labem a tři sezony pracoval i v Ostravě. Roku 1964 se stal spoluzakladatelem samostatného souboru Balet Praha, který měl být "experimentální laboratoří československého baletního umění" a který jako jeden z prvních pronikl i do světa.
V roce 1970 přijal Šmok angažmá v Basileji, kde stál v čele baletu po tři sezony. Po návratu do Československa těžce hledal uplatnění. Až v roce 1975 mu byla z pražského Divadla Rokoko nabídnuta spolupráce a začal se rodit Pražský komorní balet, který v tehdejším Československu následně patřil k prvním představitelům současných tendencí v moderním tanci a postupně se stal i nejznámějším českým tanečním souborem na světě.
Nastudoval kolem stovky baletních titulů, 60 ve světové premiéře. K nejznámějším patří Listy důvěrné, Nedbalky, Sinfonietta, Fresky Piera della Franceska, Kreutzerova sonáta, Z mého života, Zjasněná noc, Holoubek a jiné. Spolupracoval s operou, operetou, muzikálem i činohrou. Uplatnil se i jako režisér.
