Mráz po těle běhá filmovým divákům z mistrných kreací sira Anthonyho Hopkinse, někdy bestiálních, jindy kontroverzních, vždy ale nesmírně precizních. Zrůdný Hannibal Lecter, mistr filmové hrůzy Alfred Hitchcock či majordomus maskující své vášně - to jsou nejslavnější role z řady jiných, jež tento herecký virtuos ztvárnil na plátně i na divadelních prknech. Výborný pianista a skladatel též propůjčuje svůj hluboký sametový hlas i písním. A na silvestra oslaví osmdesátiny.
V každé ze svých rolí nechává Hopkins obrovský otisk své individuality. Světovou slávu a Oscara mu přinesl ve třiapadesáti letech Hannibal kanibal v proslulém dramatu Mlčení jehňátek (1991).
S vlasy vždy pečlivě sčesanými dozadu a schopností vyjádřit silné emoce pouhým pohybem či gestem se dokonale našel v rolích strohého aristokrata Henryho Wilcoxe v Howards Endu (1992) či britského majordoma v Soumraku dne (1993). Podobnou postavu hrál i v ceněném snímku Krajina stínů (1993) v režii Richarda Attenborougha, se kterým často pracoval.
Hopkins ztvárnil také řadu skutečných kontroverzních osobností - Adolfa Hitlera v televizním filmu Bunker (1981), amerického prezidenta Richarda Nixona ve snímku Nixon (1995) či rovněž prezidenta Johna Quincyho Adamse v dramatu Stevena Spielberga Amistad (1997).
Tony, jak mu říkali doma, se narodil na silvestra roku 1937 ve velšském přístavu Port Talbot a vyrostl na jeho předměstí Margam, kde měli otec Richard a matka Muriel pekárnu. Syna poslali do soukromé internátní školy, ale on raději chodil do kina: "Byl jsem jedináček a mizerný žák, naprosto hloupý. Vyhledával jsem samotu, hodně jsem četl, kreslil a hrál na klavír."
V patnácti mu učarovala Chaplinova Světla ramp. A když v témže roce přijel do Port Talbotu legendární Richard Burton, se kterým se krátce setkal, měl mladý Tony jasno: "Věděl jsem zcela určitě, že musím odejít z Walesu a stát se slavným."
Dva roky studoval v Cardiffu na hudební a divadelní škole, poté vystupoval v divadlech ve Walesu i v Anglii. Na Královské akademii dramatických umění v Londýně ho učil legendární Lawrence Olivier a rozpoznal jeho výjimečný talent.
Od začátku sedmdesátých let ho už znali i v USA, hned ve třetím snímku (Lev v zimě, 1968) hrál po boku Katherine Hepburnové a s Petera O'Toolea roli Richarda Lví Srdce. Nohy mu tehdy podrážela jen silná závislost na alkoholu, ze které se časem vyléčil.
Po zhruba deseti letech v USA se v polovině osmdesátých let vrátil do Londýna, aby na jevišti Národního divadla exceloval v inscenacích Král Lear, Pravda nebo Anthony and Kleopatra. A devadesátá léta jej přivedla zpátky do USA k jeho stěžejním rolím.
Hopkinsovy postavy jsou typické tichým rezervovaným vystupováním, které občas přeruší velmi hlasitý výbuch emocí. Pod jeho kultivovaným klidem totiž bublá sopka velšského temperamentu a vášní.
Na role se připravuje velmi precizně, dokáže si zapamatovat a recitovat i extrémně dlouhé dialogy. A když filmuje, šíří prý kolem sebe dobrou náladu a přímo srší vtipy. Herectví, jak sám prohlašuje, mu totiž dává pocit nesmírné pohody, klidu a sebeuspokojení.
K hudbě se s přibývajícími léty vrací stále častěji. V roce 1986 vydal svůj první singl Distant Star - Vzdálená hvězda. O sedm let později jej královna Alžběta pasovala na rytíře a propůjčila mu titul sir. A v roce 1996 režíroval svůj první film August, adaptaci Čechovova Strýčka Váni. Při natáčení filmu Česká spojka se podíval i do Prahy.
Z filmu Hannibal
