Legendě francouzské kinematografie Jeanu-Paulu Belmondovi, kterému je 85 let, kdysi sport prakticky zachránil život. Slavný herec se s tím svěřil v rozhovoru, který zveřejnil deník Le Parisien. Belmondo byl kromě herectví nejen vášnivým fanouškem sportu, ale také jej aktivně provozoval. Jeho největší láskou byl box, kterému se před hereckou kariérou věnoval. Nezůstal ale u něho, protože "nerad dostával rány", řekl se smíchem.
Sportovního ducha potřeboval ale pak v roce 2001, kdy utrpěl mozkovou mrtvici, po níž částečně ochrnul. "Sport mě zachránil kvůli stavu mysli, který vyvolává, než kvůli fyzickému stavu, ve kterém jsem byl. Sport vyžaduje odolnost. Je to jako v boxu: nerad jsem dostával rány, ale když už jsem je dostával, musel jsem držet klapačku a bojovat dál. V tu chvíli to byla ta samá věc," upozornil Belmondo.
Kromě boxu se Belmondo věnoval i fotbalu, ve kterém se zkoušel uplatnit jako brankář. Prý ho do tohoto postavení dostala jeho matka, která trenérovi řekla, že její syn je jedna velká nula, ale ať ho postaví aspoň do brány.
Díky dobré fyzické kondici během své filmové kariéry si Belmondo mohl většinu kaskadérských kousků dovolit sám, pokud mu v tom tvůrci v příliš rizikových okamžicích už nezabraňovali. Nyní se spekuluje, že by si po dlouhé pauze mohl ve filmu ještě zahrát.
Belmondo je držitelem ceny za celoživotní dílo i ve Francii - v květnu 2011 obdržel v Cannes Zlatou palmu. Jeho posledním snímkem byl před třemi lety dokument přibližující jeho úspěšnou filmovou kariéru. Film Belmondo par Belmondo (v české verzi Belmondo o Belmondovi) je postaven na jeho rozhovorech se synem Paulem v místech, kde točil některé své nejslavnější filmy. Belmondo se v hraném filmu před kamerou naposledy objevil v roce 2008 ve snímku Muž a jeho pes.
Za svou kariéru ztvárnil Belmondo přes 80 rolí. Zlomový pro něj byl právě Godardův snímek U konce s dechem, který z něj udělal kinematografickou ikonu.
