Životní příběhy 25 lidí, kterým je sto a více let, zachytila v dokumentu Moje století režisérka Theodora Remundová. Autorka z nich skládá mozaiku 20. století, chronologicky postupuje od dětství svých respondentů, kteří se narodili i před vznikem Československa, přes pohnuté i radostné okamžiky jejich i jejich vlasti. Ve čtvrtek Remundová film promítla novinářům a představila také jednoho z protagonistů snímku, skauta Edu Hroznýše Marka, jemuž je 102 let.
Eduard Marek se narodil v roce 1917. Za druhé světové války byl v roce 1942 tři měsíce vězněn za pomoc židovskému kamarádovi. Po komunistickém puči 1948 spoluzakládal odbojovou skupinu. V roce 1949 byl zatčen a odsouzen na deset let, propuštěn byl v roce 1956. Jako dlouholetý skaut se podílel na obnovování skautské organizace v roce 1968 i po roce 1989. "Právě se chystá na tandemový seskok padákem," řekla o Markovi režisérka. Uvedla, že stejně jako další protagonisté jejího filmu je pro ni Marek živým superhrdinou. "Jsem ráda, že jde film do kin záhy po Avengers, ti jsou umělí, tohle jsou skuteční supermani," řekla. Film Moje století se v kinech hraje od čtvrtka.
"Šla jsem do toho s ne zcela jasnou představou, jak to dopadne. Film vznikal velice narychlo a já jsem nevěděla, jestli oni tu historii dokáží zprostředkovat, zda budou vůbec schopni vypovídat, ale líbil se mi ten koncept," řekla Remundová. Složitou cestou také kvůli zákonu o osobních údajích vybral tvůrčí tým čtyři desítky možných respondentů, z nichž pro film bylo ideálních konečných 25.
"S těmi jsem se znova potkala a snažila jsem se navodit osobní vztah, aby se uvolnili a šla z nich ta energie, která jim je vlastní a jde z nich, když jsou bez kamer. Mají v sobě mnoho humoru, to se ukázalo jako velká deviza, protože přes humor a samozřejmě přes osobní vzpomínky se k historii dostáváte více osobní cestou a víc to přijmete, najednou se to, co máme v kolektivním vědomí, stane víc vaší součástí," řekla.
Zásadní momenty osobních příběhů sleduje divák v souvislosti se společenskými proměnami od první republiky přes druhou světovou válku, 50. léta, rok 1968 a normalizaci až k sametové revoluci. Některým společenské proměny zásadně změnily život, jiní se přizpůsobili. Výsledná mozaika zdůrazňuje individuální prožitky, postoje a názory a dojímá v dotecích s dobou dávno minulou skrze bezmála zázrak žijícího stoletého člověka.
Mezi účinkujícími jsou mimo jiné František Hamada (104 let), zakladatel Hradišťanu, který byl vězněn nacisty, Linda Wichterlová (101 let), lékařka, manželka Otty Wichterleho, Růženka Kubů (100 let), svědkyně masakru německých vojáků v Soběslavi na konci druhé světové války nebo Rudolf Zajac (100 let), voják, který bojoval na východní frontě, byl shozen z letadla do dějiště SNP a později byl aktivní v armádě a v KSČ.
