Úspěch v Bruselu
Emil Radok byl průkopníkem moderního audiovizuálního umění
22.03.2018 05:54
Bratři Radokové se zařadili mezi nejvýraznější postavy české kultury druhé poloviny minulého století. Starší Alfred uspěl jako filmový a divadelní režisér, mladší Emil, narozený 22. března 1918 v Kolodějích nad Lužnicí, pak patřil k uznávaným tvůrcům moderních forem audiovizuálního umění. Podílel se na slavných československých expozicích na světových výstavách v Bruselu 1958 a Monteralu 1967, nejvíce ho proslavila práce na polyekranu a Laterně Magice.
Radok studoval estetiku a dějiny umění, po uzavření vysokých škol se pak bratři přestěhovali daleko od Prahy. "Sotvaže jsme se usadili ve Valašském Meziříčí... zpozorovali jsme, že vedoucí tvůrčí osobností se skutečným divadelním talentem a uměleckým cítěním je mladý muž s velkýma snivýma očima, které ještě zvětšovaly silné brýle," vzpomínal Emil Radok v knize Když vítr teče travou na divadelní začátky v souboru Mladá scéna a setkání s Svatoslavem Papežem, budoucím úspěšným režisérem.
Valašskomeziříčská scéna sice fungovala jen krátce v letech 1941 a 1942, dodnes je ale považována - i díky Radokům - za jednoho z předchůdců divadel poezie. Při rozhodování jestli odejít do města, tolik vzdáleného Praze, přitom hrál svou roli i to, že bratři byli po otci židovského původu. Jejich příbuzní za války zahynuli v Terezíně a Alfred Radok byl na jejím konci deportován do pracovního tábora. Mladšímu Emilovi se naštěstí podobný osud vyhnul.
Po osvobození se bratři Radokovi brzy vrátili k umění, Emil nejprve jako divadelní a filmový kritik. Z odborářského deníku Práce však po únoru 1948 odešel kvůli cenzuře a začal se kultuře věnovat aktivně. Působil jako scenárista na Barrrandově, později získal místo dramaturga v Moravském divadle v Olomouci a nakonec se stal šéfem oddělení divadelní literatury v nakladatelství Orbis. V polovině 50. let se pak začal vážně zabývat využitím moderních technologií v audiovizuální podívané.
Sešel se přitom s bratrem Alfredem, který po odsouzení filmů Daleká cesta a Divotvorný klobouk hledal uplatnění. Radokovi, spolu se scénografem Josefem Svobodou a Výzkumným ústavem zvukové, obrazové a reprodukční techniky, stáli u zrodu polyekranu, tedy originálního čs. promítacího systému, kdy se na několik ploch postupně či současně promítají diapozitivy nebo filmy. Velký úspěch s ním slavili na Expu 1958 v Bruselu, kde sloužil také jako základ pro představení Laterny Magiky.
Ve stejném roce představil Emil Radok také svůj jediný film, loutkového Johanese doktora Fausta. "Tato práce má pro český animovaný film stejný zakladatelský význam, jaký měly snímky Trnkovy. Vyrůstá z ní totiž celá jedna větev animované filmové tvorby, a sice - řekněme to - větev 'antitrnkovská', která začíná mými filmy a vede přes práce Václava Mergla k Jiřímu Bartovi," prohlásil o snímku Jan Švankmajer, který se jako začínající filmař na jeho natáčení podílel.
Větší dopad ale přeci jen měly polyekran a Laterna Magika, na úspěch v Bruselu navázala o devět let později další čs. expozice v Montrealu. "Nás všechny, kdo jsme začínali svou kariéru při montrealské světové výstavě v roce 1967, ovlivnil Emil Radok a jeho estetika nekonečného horizontu," vzpomínal po letech například Boris Hybner. Radokovi pak práce pro montrealskou expozici výrazně usnadnila začátky v emigraci, do které odešel v roce 1968, podobně jako Alfred.
Mladší z bratrů se usadil v Kanadě, kde navázal na svou práci s polyekranem. Věnoval se hlavně tvorbě náročných výstavních projektů, navrhl například zvláštní kinetickou mozaiku pro pavilon Svět energie ve zábavním parku Walt Disney World na Floridě, která bavila návštěvníky v letech 1982 až 1996. Pro Expo 1986 ve Vancouveru pak natočil natočil snímek Taming of the Demons (Krocení démonů). Umělec, podle některých zdrojů narozený 22. května 1918, zemřel 7. ledna 1994 v Montrealu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.