Festival divadelní tvorby Ingmara Bergmana připomene od pondělí do pátku letošní 100. výročí narození švédského filmového a divadelního režiséra. V prostorách Kolowratského paláce v Praze diváci mohou přijít na dvě nové divadelní inscenace, nonstop čtení Bergmanových her, povídek a memoárů a řadu besed a seminářů. Bergmanovský divadelní týden je součástí projektu Bergman 100.
Ten vznikl jako spolupráce několika institucí, které spojuje zájem o dílo a odkaz jednoho z nejvýznamnějších filmařů všech dob. Cílem projektu je najít společné zastřešení pro odlišně pojaté akce, které se výročí rozhodly uctít. Pod hlavičkou Bergman 100 se tak spojují aktivity švédského velvyslanectví, filmových distributorů, festivalů i divadelní školy.
Ingmar Bergman (1918 až 2007) patří mezi nejznámější švédské osobnosti a je obecně považován za jednu ze zásadních osobností celé historie kinematografie. Řadí se do poměrně malé, exkluzivní skupinky filmařů - Fellini, Antonioni, Tarkovski - jejichž příjmení jen málokdy potřebuje upřesnění křestním jménem.
Bergmanova kariéra filmového tvůrce je jedinečná už svým rozsahem. Od svého režisérského debutu v Krizi (1946) až k Fanny a Alexandrovi (1982) stihl natočit více jak 40 filmů, mezi nimi takové, jako jsou Večer kejklířů (1953), Sedmá pečeť (1957), Lesní jahody (1957), Mlčení (1963) a Persona (1966), které jsou považovány za klasiku filmového plátna. Ke světové slávě podle odborníků Bergmanovi pomohla jeho schopnost využít masmédium filmu, které je zároveň průmyslem i uměním, jako hluboce niternou formu vyjádření, schopnou stejně dobře zachytit hmatatelnou dějovou linii jako existenciální a psychologické problémy.
Festival ale představí Bergmanovu tvorbu divadelní. "Na Bergmanovu divadelní tvorbu se často zapomíná, což je vzhledem k lokálnímu a časovému omezení divadla logické - film je přece jen věčný, inscenace končí s derniérou," uvedl Martin Severýn, koordinátor oslav Bergman 100 a tajemník pro kulturu švédského velvyslanectví. "Přesto, nebo možná právě proto, Ingmar Bergman drama miloval víc než film a utvářel podobu švédského divadla celé druhé poloviny 20. století."
