Výročí úmrtí
Ingmar Bergman, mistr psychologického dramatu, zemřel před 10 lety

Švédský režisér, scenárista a dramatik Ingmar Bergman natočil na pět desítek snímků, k nimž si většinou sám psal scénáře a z nichž se řada stala součástí zlatého fondu světové kinematografie. Byl mistrem psychologického dramatu. Bergmanovými filmy prostupují témata jako smrt, osamělost a deprese, jsou plné mezilidských konfliktů a přemýšlení nad smyslem bytí. Tvůrce zemřel před deseti lety, 30. července 2007.

Filmový mág, klasik, psycholog a filozof filmového plátna, režisér žen. Těmito přívlastky Bergmana častovali novináři. A jak se viděl on sám? "Bohém v životě, pedant v práci. Bydlel jsem velmi skromně, ženil se často, ale vlastně si na svůj soukromý život ani nevzpomínám. Zpětně jej mohu sestavit podle svých filmů a režií her. Nevím, kdy se narodily děti - tak nějak mezi filmy," řekl kdysi Bergman, který od konce 60. let žil v ústraní na ostrově Farö v Baltském moři.

Za svoji práci získal bezpočet cen. Z festivalu v Cannes si například přivezl čestnou Palmu palem, dostal i čestného Oscara, francouzský Řád čestné legie nebo čestný doktorát Stockholmské univerzity. On sám byl devětkrát nominován na Oscara a tři jeho filmy (Jako v zrcadle, Pramen panny a Fanny a Alexandr) ho také získaly.

"Faktem je, že ten člověk má mozek a intelekt a ty jeho filmy jsou o něčem - jsou podstatné a filozofické a na lidské úrovni hluboké - to je fajn. Ale Bergman je v první řadě bavič. Takže to není jako povinná četba. Není to nudné," řekl například o jeho díle Bergmanův velký ctitel a zároveň kolega Woody Allen. Pro něj, Wima Wenderse, Martina Scorseseho nebo Akiru Kurosawu představoval Bergman nejvýznamnějšího filmového režiséra 20. století.

Mezi jeho zlomové filmy patří křižácké drama Sedmá pečeť (1957), do něhož poprvé obsadil svého pozdějšího dvorního herce Maxe von Sydowa a které jej zviditelnilo v zahraničí. Dále pak trilogie Jako v zrcadle, Hosté večeře Páně a Mlčení, které proslulo prvním otevřeným zobrazením soulože v uměleckém filmu. Bergmana proslavily i filmy o partnerských vztazích, z nichž nejslavnější jsou zřejmě Scény z manželského života a Šepoty a výkřiky.

Režisér zde mohl využít i vlastních bohatých zkušeností z pěti manželství a řady rozličných milostných avantýr. Měl devět přiznaných dětí, dceru Linn (dnes spisovatelka) z nemanželského vztahu Bergmanovi porodila i dlouholetá partnerka, norská herecká hvězda Liv Ullmannová. Ta patřila do okruhu jeho herecké "stáje", kterou dále tvořily především herečky Gunnel Lindblomová, Bibi a Harriet Anderssonovy nebo Ingrid Thulinová.

Do zlatého fondu patří i další Bergmanovy filmy - Lesní jahody, Tvář nebo Podzimní sonáta. Jako svůj poslední snímek režisér ohlásil autobiografický kus Fanny a Alexandr (1982), ve kterém řešil i svá traumata z dětství a vztah k otci. Bergman totiž dětství prožil v silně religiózním prostředí, "v těsném, nesnesitelně blahobytném světě zvětralých zákonů a zkamenělých přikázání". Jeho otcem byl luteránský pastor, který od dětí vyžadoval přísnou disciplínu.

Studia nedokončil

Filmovou branži, kterou Bergman neváhal označit "za průmysl řezničiny a děvkaření", opustil v prosinci 2003, kdy měl v televizi premiéru jeho film Saraband. V mezidobí, kdy nefilmoval, a poté až do své smrti, se věnoval hlavně divadlu a literatuře. Kromě filmových povídek napsal i autobiografii s názvem Laterna Magika. Jako divadelní režisér Bergman působil například i v Mnichově, kam se uchýlil poté, co byl ve Švédsku zatčen kvůli podezření z daňových úniků.

Bergman, rodák z Uppsaly (narozený 14. července 1918), nedokončil studia umění a literatury na Stockholmské univerzitě. Jeho nejoblíbenějším místem byl ostrůvek Farö, kde měl rovněž svůj filmový ateliér a promítací sál. Bergman na Farö také ve svých 89 letech zemřel a je zde i pohřben. Jeho osobní archiv, který věnoval Švédskému filmovému ústavu, zařadilo UNESCO krátce před jeho smrtí do seznamu památek, jež mají hodnotu pro celé lidstvo.

Režisérka Marie Nyrerödová natočila o umělci dokument s názvem Bergmanův ostrov. Slavný filmař ji jako jedinou s kamerou pustil do svého soukromí na Farö. Diváci tak mohou nahlédnout do jeho světa na tajuplném ostrově, Bergman vypráví o svém dětství, o tom, jak prožil svůj život u filmu a jak mu filmové umění mnohdy bylo útěchou. Mluví také o lásce a smrti i o svých nejhorších démonech.