Kája Saudek byl jednou z nejvýraznějších postav českého výtvarného umění posledních dekád. Nekorunovaného krále českého komiksu z něj vytvořil jeho nezaměnitelný styl: pevná, dynamická linka, nadsázka, ironický odstup, erotika a osobitý humor. Spolu se svým bratrem - dvojčetem, světoznámým fotografem Janem Saudkem - tvořili unikátní uměleckou bratrskou dvojici, která nemá v české kultuře obdoby. Kája Saudek zemřel po devíti letech v kómatu v červnu 2015 a jeho neslavnějším dílem zůstává komiks Muriel a andělé z roku 1969, který byl vyhlášen nejlepším českým komiksem všech dob.
I v případě svého nejslavnějšího díla Kája Saudek použil svou oblíbenou metodu, když své hrdiny maloval podle skutečných lidí. Muriel dostala tvář a půvaby herečky Olgy Schoberové, hlavního záporného hrdinu generála Xerona vytvořil podle svého bratra Jana. Slavné dílo se ale stalo předmětem soudních sporů.
Originál komiksu byl v roce 1969 předán nakladatelství a pak tiskárně. Kvůli začínající normalizaci ale za komunistického režimu nevyšel. Osud originálu nebyl po desítky let znám, komiks byl vydán až v roce 1991 díky nalezení původních tiskařských štočků. Saudek sám tehdy v předmluvě ke komiksu napsal, že originály v roce 1968 "z vlastní horlivé blbosti" někde někomu předal, ale už si nepamatuje, komu a kde je dal. Rozhořel se tak soudní spor o tom, komu dílo patří.
Ze soudního dokazování vyplynulo, že originál byl desítky let v bytě Jiřího Helmicha, který kdysi pracoval v tiskárně. Jeho příbuzní u soudu řekli, že muž tvrdil, že komiks od Saudka dostal jako záruku za půjčení peněz. Saudkovi přátelé ale uvedli, že kreslíř považoval originál za ukradený a popíral, že by dílo někomu dal. Po Helmichově smrti příbuzní prodali komiks v roce 2013 Galerii Moderna, od které pak dílo koupil za 2,5 milionu korun sběratel Tomáš Šmídek. Ve čtvrtek ale odvolací pražský městský soud potvrdil, že komiks patří dědicům zemřelého kreslíře.
Bratři Saudkové se narodili 13. května 1935 v Praze v rodině bankovního úředníka. Na konci války se kvůli svému židovskému původu dostali do speciálního koncentračního tábora pro dvojčata. Jen náhodou vyvázli živí a přežili válku i hrůzy holokaustu.
Už v dětství se Saudkové díky příbuzným seznámili s americkými komiksy, které ovlivnily osud obou bratrů, mnohem více ten Kájův. Protože nemohl studovat, stal se technickým kresličem a kulisákem ve filmových studiích na Barrandově. V 60. letech začal malovat komiksy, které se uplatnily i na filmovém plátně - v roce 1966 použil jeho kresby Miloš Macourek ve filmu Kdo chce zabít Jessii?, o čtyři roky později pak Oldřich Lipský ve snímku Čtyři vraždy stačí, drahoušku.
Kája Saudek byl nejen výjimečný kreslíř, ale i "lettrista", tedy malíř písma. V druhé polovině 60. let začal experimentovat v typografii. Typy písma, které použil v časopise Pop Music Express, odrážely mimo jiné i psychedelii spojenou s bigbeatovou kulturou a hippies.
Životem mu prošla řada žen
Nakreslil i řadu dalších komiksů, které se zařadily mezi české legendy. V první polovině 70. let ještě některé vyšly v časopisu Mladý svět (Lips Tullian, Černý Filip), později ale mohly spatřit světlo světa jen napůl utajeně ve speleologickém časopise (Tajemství zlatého koně, Po stopách sněžného muže, Peruánský deník či Arnal a dva dračí zuby).
Po listopadu 1989 dostal novou šanci ukázat své umění, novější tvorba ale už podle kritiky vesměs nedosahovala kvalit předchozích let. Opět také vyšly prakticky všechny Saudkovy starší komiksy, někdy ale jen díky pečlivému pátrání po původních předlohách, které se během let dostaly do rukou nejrůznějších majitelů.
Životem slavného kreslíře - podobně jako v případě jeho bratra Jana - prošla řada žen, oženil se ale jen jednou. S manželkou Johanou má dceru Bereniku a syna Patrika, oba jsou výtvarníci.
V dubnu 2006 upadl do kómatu poté, co mu v krku zaskočilo sousto. Od té doby byl upoután na lůžko v motolské nemocnici, kde ho pravidelně navštěvovala manželka a kde také ve věku 80 let zemřel.
