Na gangsterku je to moc psychologické, na psychologický film moc gangsterské, co je to? Atmosférický režijní debut Williama Monahana, scenáristy Scorseseho oscarové Skryté identity.
Mitchel vychází po třech letech z basy a chce tentokrát už opravdu sekat dobrotu. Jasně, filmů o gangsterech, kteří se chtějí polepšit, ale okolí jim to nedovolí, jsme viděli spoustu: jedním z nejkrásnějších příkladů je třeba De Palmova Carlitova cesta. Monahanův první režijní počin Londýnský gangster tohle dějové nastavení ale nebere (jen) jako první schod sestupného schodiště vedoucího k tragédii, ale hlavně jako záminku k vykreslení pestré galerie postaviček z londýnského podsvětí, světa celebrit a mezistupňů mezi nimi.
Nemluvného Mitchela, který si po návratu na svobodu dokáže zjednat pořádek dvěma třemi dobře volenými pohyby, hraje vynikající Colin Farrell. Slavnou herečku, kterou pozornost médií přivedla na hranu psychické poruchy, možná napůl autobiograficky ztvárnila Keira Knightleyová. A pak tu jsou ve vedlejších rolích tváře, které na první pohled poznáte, ale s konkrétním jménem si je nespojíte. Ten nařvaný hajzl s agresivními výbuchy vzteku? Ray Winstone, zde jako psychopatický mafián pan Gant. Věčně vyhulený hereččin rádobyochránce? David Thewlis, známý z charakterních rolí v uměleckých filmech (Leighův Nahý) i z blockbusterů (série o Harrym Potterovi, Království nebeské). A ten nechutný malý hajzlík s nezaměnitelně pomačkaným ksichtem? Eddie Marsan z... asi tak pěti filmů ročně.
Monahan to celé zamotá trochu moc nevyhnutelně a osudově, ale nelze mu upřít, že adaptaci románu Kena Bruena prosytil tak akorát surreálnou atmosférou. Londýnský gangster je spíš žánrové cvičení než "hotový" film, ale nabízí tolik lákavých scén a otázek bez odpovědi, že mu člověk jistou akademičnost rád odpustí.
