Je to příběh "jedný" kapely a je to dobrý příběh. Dokonce se šťastným koncem, protože členové Lucie se po svém rozpadu k sobě vrátili a jejich popularita přestávkou vůbec neutrpěla. Spíš naopak. Vyhladovělí fanoušci včera oddaně čekali na své idoly před Městským divadlem v Karlových Varech. Robert Kodym, David Koller, Michal Dvořák a P.B.Ch. tam právě uváděli premiéru dokumentu Lucie: Příběh jedný kapely.
Dokument rekapituluje jejich třicetiletou kariéru a cesta k výslednému tvaru byla prý dlouhá a trnitá. David Sís ho "vyráběl" čtyři roky. Protože dal "klukům" možnost cenzury, byl prý celý projekt několikrát smeten pod stůl. "Když si léta budujete vzájemnou důvěru, pak s ní nechcete hazardovat," vysvětlil režisér, proč měl každý z kapely možnost zasahovat do vyznění filmu.
Snímku nechybí nadsázka ani černý humor, a třebaže se v něm privátní život muzikantů nepitvá, i tak se lze o něm leccos dozvědět. "Šlo nám o to, abychom se hodně moc mohli kontaktovat s děvčaty. Ale ta hudba nás taky bavila," říká P.B.CH. A Robert Kodym si později zoufá: "To se nedá zvládnout, kolik těch ženských je."
Záběry fanynek jsou do filmu samozřejmě také zakomponovány. Původně totiž Sís prostřednictvím České televize vyzval všechny příznivce Lucie, aby mu zaslali jakýkoliv dobový materiál z jejich setkání. Fotku, výstřižky z novin, prostě cokoliv. Některé fanynky pak navštívil a natočil jejich výpovědi. Nakonec se ale vrátil k původní koncepci, jíž je třicetiletá kariéra naší snad nejpopulárnější kapely. Přitom na její první koncert přišlo pouhých osm lidí! "To si připomínám vždycky, když je mi nejhůř," říká P.B.CH.
V roce 1990 už Lucie odehrála 150 vystoupení, muzikanti neměli jediný volný den. Ovšem po dalších letech intenzívní spolupráce se už nemohli vystát. "Každý si ty věci chtěl dělat sám, aby mu do toho druhý nekecal," říká Koller. "Byli jsme čtyři kohouti na jednom smetišti, to byl náš problém."
Zajímavý je závěr filmu, kde všichni jednotlivě odpovídají na otázku, co bude s Lucií v roce 2020 "Já bych byl rád, abychom hráli," říká Kodym, zatímco Dvořák míní: "Lucie už, doufám, nebude." Ovšem jako vizionář se projeví P.B.Ch. "Všechno dobře dopadne," prohlásí, a tak doufejme, že se jeho slova naplní. Zbývají ještě čtyři roky.
