Režisérský všeuměl François Ozon se po letech natáčení komorních dramat a formálních experimentů vrací ke komediálnímu žánru, ale bez sžíravé ironie své rané tvorby. Jeho Profesionální manželku by chtěl mít doma každý.
Natočit film, který dělá, že je jednodušší, než jaký ve skutečnosti je, může jen tvůrce, kterého kreativní proces baví víc než nějaké trofeje a divácké ohlasy. François Ozon už nemusí nikomu nic dokazovat. Poslední dekádu a něco režíruje zhruba jeden film ročně, herečky na něj stojí frontu, zkouší všechno: jedovatou satiru v debutu Sitcom, retromuzikál 8 žen, thriller Bazén, žánrovou hříčku Angel, minimalistické charakterové studie 5x2, Útěk a další... A po tom všem Ozon najednou vyrukuje s Profesionální manželkou, v níž se všichni buď něžně usmívají, nebo srandovně zlobí, a i když se to celé točí kolem stávky v továrně, žádné nebezpečí nebo drama do obrazu vlastně nikdy neprosákne. Vždyť je to taky jen továrna na deštníky.
Ale je to opravdu tak jednoduché a neškodné? Navenek jde o starosvětskou komedii (děj se odehrává v roce 1977), která se vyžívá v retrokostýmcích, nostalgické výpravě a tak akorát přehnaných detailech v druhém plánu. Jsou tu stopy subžánru frašky o souboji pohlaví, gagy nabízejí i průběžný motiv pátrání po tom, kdo je vlastně čí potomek, najde se také romantická linie stejně něžná jako potrhlá...
Jenže to by to nemohl být Ozon, aby pod touhle načechranou slupkou plnou veselých barev nebublala spodní voda. Příběh ženy, která se úspěšně (?) vzepře své dané sociální roli dokonalé hospodyňky, nechal nasáknout melancholickou úvahou nad dynamikou moci ve vztazích či společenských strukturách a nemožnosti existence bez kompromisů.
Nejlepší na Profesionální manželce je to, že ji divák může vnímat v obou zmíněných "režimech" zvlášť i dohromady. Co zůstává stejné pořád je vynikající Catherine Deneuveová v titulní roli, která je v roli diblíka k zulíbání, prostě... k zulíbání. Společnost jí dělá mimo jiné její poměrně častý herecký kolega Gérard Depardieu coby levicový politik a hrdina lidu: křehce nádherný na hranici smíchu a dojetí je zejména jejich ploužák v klubu Badaboum. A v Ozonově nejlepší tradici je tu i několik dalších vynikajících ženských hereckých příležitostí. Ať už Profesionální manželku vezmete jako oddychovku, nebo integrální součást režisérova díla, s prázdnou neodejdete.
