Sex ve slovenském filmu. Nejlépe v přírodě a v náznacích

Jak vypadají erotické scény ve slovenském filmu? Když už erotika, tak nejlépe v náznacích nebo v neurčitých záběrech z přírody, kde se pár miluje v obilí, v trávě nebo na skále. Na otevřenost, doslovnost nebo experimenty slovenské režiséry neužije. V materiálu upozorňujícím na vydání nové knihy Eros, sexus, gender ve slovenském filmu teoretičky Evy Filové to napsal deník Sme.

"Ve slovenské společnosti bychom marně hledali režiséra, jehož tvorba by se vázala k tématu erosu," upozorňuje Filová s tím, že světový film má svého Ingmara Bergmana nebo Larse von Triera a ten český třeba Gustava Machatého nebo Jana Švankmajera. Ostatně už oscarový režisér Ján Kadár si prý kdysi všiml, že kult lásky není Slovákům příliš vlastní.

"Sex se často pojí se zakázaným ovocem a Slováci byli vždycky spíše poslušný národ. Naši filmaři by odvahu na zobrazení sexu někdy i měli, ale nevědí jak na to," myslí si šéfredaktorka časopisu Kinečko Eva Križková. Ve slovenských filmech tak lze nejčastěji narazit na erotiku zabalenou do snových féerií jako u Juraje Jakubiska či Vlada Adáska nebo na naivní romantiku jako u Dušana Rapoše.

Vůbec nejfrekventovanější je ale práce s náznakem, kdy na plátně není vidět téměř nebo vůbec nic. Erotiku tak musíme hledat třeba ve scénách, kde se dva válejí v trávě, běhají mezi sušícím se prádlem nebo se chichotají, shrnuje spisovatel Dušan Taragel. Také podle scenáristy Ondreje Šulaje má slovenská erotika "bezpohlavní folklorní podobu" - je to líbezná a nedráždivá záležitost provozovaná ve vyšívaném kroji.

Úsměv často vyvolává neumělá realizace erotické scény. Podle režiséra Róberta Švedy je charakteristické to, že v obraze je deka, aby se herci mohli na chvíli odhalit a zase promptně zahalit. Samotný sex pak bývá spíše ilustrativní montáží, která končí záběrem na noční lampičku.

Podle Švedy by pomohlo třeba to, kdyby se herci na ztvárňování erotických scén připravovali už ve škole. "Se sexuálními scénami ve filmu je to u nás jako s útěkem z vězení. Myslí na něj každý, ale málokdo ho realizuje," dodává.

Kdysi musel mít sex ve filmu svoje ideologické odůvodnění, jinak byl problém s cenzurou. "Většinou měl ukázat, že hrdina sešel ze správné cesty. Sex souvisel se zahálkou, alkoholem či nevěrou. Manželé ve filmu většinou nesouložili, ale nevěra nebo náhodný sex se předváděly v celé nahotě. Ten, kdo souložil, jako by něčemu podlehl," charakterizuje to Taragel.

Ačkoli společnost je po roce 1989 mnohem svobodnější, sex se stále používá spíš jako milé ozvláštnění filmu a ne jako nosné téma. Dnešním mladým filmařům chybí hravost a vynalézavost, jakou prokázal třeba Juraj Herz filmem Sladké hry minulého léta, míní režisérka Diana Fabiánová.

"Národ si nejdřív musí vyřešit problémy týkající se vlastní prudérie a homofobie, až potom se může otevřít požitku z osvobození těla a mysli," vysvětluje absenci sexu Filová, podle které slovenští tvůrci stále hledají "radostný aspekt" sexuality.

Za hlavního "mága" slovenské kinematografie se všeobecně považuje Juraj Jakubisko. "Ve svých raných filmech - Kristove roky, Vtačkovia, Siroty a blázni - používá sexualitu celkem přirozeně. Později se ale i u něho stala už jen příkrasou a ozvláštněním příběhu," míní filmová vědkyně.

I tak ovšem slovenský film disponuje řadou více či méně erotických scén, které jsou pro diváky nezapomenutelné. Tvůrci v anketě zmiňují třeba film Pacho, hybský zbojník a scénu, v níž Eva Máziková šlape v sudu zelí nebo scénu ve studni z filmu Štefana Uhera Pásla kone na betóne. Body získal i Dušan Hanák za film Ružové sny nebo Juraj Jakubisko za sex v Tisícročné včele a za erotickou scénu v lopuší ve snímku Postav dom, zasaď strom.