Osmatřicetiletý uruguayský režisér Fede Alvarez má u části hororového publika velmi dobré renomé, přestože zatím natočil teprve druhý celovečerní film: Smrt ve tmě, která minulý týden vstoupila do českých kin. V mnohém si jsou podobné - když se před třemi lety pokusil o remake osmdesátkové klasiky Sama Raimiho Evil Dead, taky ho obalil do důsledného dirty vizuálu, dusné atmosféry a po mizanscéně nechal defilovat postavy z kraje společnosti. Ale v obou případech je výsledek víc než rozpačitý.
Námět filmu, kdy se zločinci vloupají do cizího domu, aby se rázem z lovců stali kořistí, je poměrně neoriginální. Už v roce 1920 podobné téma literárně zpracoval třeba H. P. Lovecraft v povídce Hrůzný stařec (tiskem vyšla o rok později a od té doby se dočkala řady vydání včetně několika českých). Nelze tvrdit, že ji Alvarez četl či že by z ní vycházel, ale některé shody - třeba že zloději jsou tři, v domě žije osamělý stařec a podobně - jsou minimálně zajímavé. A po Lovecraftovi přišlo množství podobných filmů, šlo tedy o to, jak tvůrci takový námět uchopí.
Slepý veterán
Tři kamarádi Alex (Dylan Minette), Rocky (Jane Levyová) a její partner Money (Daniel Zovatto) jsou malí zlodějíčci, kteří si obstarávají peníze malými vloupačkami. Není to však dost. Zvlášť Rocky potřebuje cash jako sůl, touží totiž sebrat svou sestru a prchnout z rodného Detroitu od dysfunkční rodiny a nulové perspektivy. Když proto dostanou tip na dům ve vybydlené oblasti, kde žije slepý starý muž (Stephen Lang), údajně pohádkově bohatý, trojice se vydá za posledním zločinem. Nejdřív jde všechno podle plánu, ale velmi brzy poznají, že v zabedněném, jako pevnost opevněném domě proti nim nestojí bezmocný slepec, ale ozbrojený válečný veterán, který to v hlavě nemá tak úplně v pořádku...
Režisér Alvarez diváka rozhodně nešetří. Špíny a ošklivosti si užije dost a dost, porce napětí je taky vydatná a nedá divákovi vydechnout. Po technické stránce je žánrový film zvládnutý skutečně výborně, třeba práce s kamerou a zvukové efekty také zaslouží nejvyšší ohodnocení. V tom by problém nebyl. Stejně jako v Lesním duchovi však Alvarez selhává se scénářem, prací s postavami a v gradaci děje. Jinak krátká stopáž 88 minut se proto subjektivně zdá mnohem delší.
Nezajímaví antihrdinové
Nejednoznačnost postav byla zjevným autorským záměrem, ale Alvarez ji hrubě podcenil. Místo aby si divák ke třem zlodějíčkům vybudoval nějaký vztah, jsou mu úplně lhostejní, nemá důvod jim fandit nebo se o ně v závěru filmu bát. Nemají totiž vůbec žádné pozadí. Ona distributorem naznačená "neutěšená rodinná situace" se u Rocky projeví jednou nevinnou scénou, kdy zřejmě opilá matka - a to ještě s humorem - dceru podezírá, že se živí prostitucí. Jinak nevidíme nic, kvůli čemu bychom ji měli litovat nebo s ní soucítit. Ještě hůř je na tom Alex, kluk z bohaté rodiny. Jeho otec má firmu na zabezpečování domů, Alex si od něj "půjčuje" klíče, aby překonávali bezpečnostní systémy, a je tajně zamilovaný do Rocky. Víc se o něm nedozvíme, ale stále je víc než o Moneym, na kterého se tvůrci prostě vykašlali.
Naštěstí je tu záhadný slepec. Ani on není sympaťák, v první chvíli coby oběť lítost nevzbuzuje, ale když se z něj stává lovec, je radost sledovat jeho psychopatickou tvář. Stephen Lang, poměrně neznámý herec vesměs malých rolí (loni se objevil jako kněz v hloupém hororu Backmask či v roce 2009 jako plukovník Quaritch v Avataru), svůj odpudivý slepý stroj na zabíjení ozdobil značnou dávkou vražedného charismatu a zcela zastínil tři nesympatické teenagery. I Jane Levyovou, režisérovu oblíbenkyni už od časů Lesního ducha, kde ji nechal projít podobnými fyzickými útrapami jako ve Smrti ve tmě.
Chyby, samé chyby
Na malé ploše, ani ne za hodinu a půl Alvarez odvyprávěl celý příběh. Nechtěl se zatěžovat výše uvedenými "zbytečnostmi" na úkor napínavého děje, ale byla to chyba, protože děj je velice slabý. Nebýt nečekaného zvratu ve sklepě, mohlo být hodnocení ještě daleko tvrdší. Ve filmu se totiž nestane nic víc, než že se puberťáci pokoušejí uniknout ze zamčeného domu - zkusí jednu cestu, ta jim nevyjde, unikají před psychopatem. Pak zkusí jinou, ta nevyjde, a zase unikají před psychopatem. A tak pořád dokola. Ad absurdum je tento scénář doveden v závěru, kde nepovedené snahy o gradaci (zdá se, že už je konec, ale ještě se něco stane, a pak zase a pak zase a pak zase) už působí vyloženě směšně.
A k tomu si stěžovat na extrémně nelogické postav v hororech (s tím, že Smrt ve tmě není horor, ale "pouze" thriller) je bohužel evergreenem. Občas se zdá, že mladí tvůrci se už z chyb svých kolegů předchozích dekád poučili (například James Wan, který může být v klidu, jeho pomyslnou korunu krále současného hororového žánru Alvarez neohrožuje ani náhodou), ale pak se objeví film, kde se postavy chovají ještě hloupěji než jindy. A to je případ i Smrti ve tmě. Množství nedomyšlených scén je až do očí bijící (za všechny třeba neustálé odemykání dveří v závěru) a některé nechutnosti, o nichž nelze moc prozradit, protože by šlo o nehorázný spoiler, by se hodily leda do pokleslé teenage komedie, nikoli do vážně se tvářícího thrilleru.
Po půlnoci v televizi
Nechce se mi na film být tak zlý, ale musím. Těch opravdu napínavých a dechberoucích scén je ve filmu strašně málo. Třeba všechny se slepcovým zuřivým rotvajlerem - třebaže nejsou všechny moc logické, takové zvíře budí respekt už na pohled. Zkrátka jenom napínavá atmosféra dobrý film sama prostě neudělá. Kdyby film byl ke zhlédnutí jen tam, kam patří - do popůlnočního vysílání obskurních televizních stanic jako třeba Horor film TV -, snad by se dala najít mírnější slova. Ale v kině, s poměrně přeexponovaným hypem (aktuálně film na IMDb.com má vysoké hodnocení 7,7/10 a na ČSFD.cz dokonce 81 %) nemůžu přivřít ani jedno oko.
