Českou republiku čekají rasové nepokoje, na které si tento stát, jeho většinové obyvatelstvo, populističtí politici a oportunní média zadělávají. Otázka je pouze, kdy přijdou. Jistým štěstím je, že aktérem výbuchu bude lid, který nemá agresivitu v krvi, nikdy nevedl žádnou útočnou válku, vojně se vždy vyhýbal a organizovanost, natož bojová disciplinovanost je mu - na rozdíl například od Arabů v západní Evropě - cizí.
Ano, naši Romové, cikáni, cigoši, černý huby, morgoši, zkrátka páriové naší do sebe zahleděné, se sebou absurdně spokojené společnosti, která našla výborný způsob, jak „romský problém“ (a že skutečně existuje!) řešit: zpustlých stodol, teletníků, někdy to jsou i pěkná stavení: kdysi naši předci odtamtud vyhnali cizáky, jak skvěle nám zase poslouží.
S cikány se v této zemí šíbuje jako s materiálem už šedesát let: po vyhnání Němců posloužili jako hmota, kterou bylo možné navézt do děr ve zpustlém pohraničí. Celé kolonie se přesazovaly ze slovenských osad do secesních měšťanských domů v západních a severních Čechách. Když se Češi v rámci budovatelských úspěchů rádi stěhovali ze zchátralých domů v historických centrech svých měst do moderních a krásných paneláků, cikáni opět přišli vhod. Nastěhovali se (čili byli nastěhováni) do renesančních a barokních haluzen, ve kterých nikdo nechtěl bydlet. Byla tam zima, vlhko a nerovné zdi. Nyní je umíme opravit, zcivilizovat a je pěkné bydlet ve starém domě. Neplatiče, jaká náhoda, že právě cikány, vyvezeme. Kam? Některé do unimobuněk. Jiné do zpustlých baráků co nejdál od města, nejlépe v noci.
Řešení, které použil vsetínský starosta Čunek, není zdaleka první, ba stává se v naší zemi normou. Existují už desítky, možná stovky nových ghett, jež vznikla jako „rozumné, rázné a spravedlivé řešení“ problému s nepřizpůsobivými obyvateli, shodou okolností Romy. Je to řešení, kterému většina společnosti tleská, ale jeho důsledkem je časovaná bomba.
Už tiká. Kdesi na samotách, v rozpadlých barácích, uprostřed louží, smetí a odpadků, za něž máme i ty lidi, kteří mezi nimi žijí. Že to nevidíme či nechceme vidět - to je náš, český problém! Problém jak hRom.
