Hudební svět je naruby. Někdejší art-rockoví „dinosauři" dávno přešli na kultivovaný pop, zato neo-punkeři Green Day vytvořili další rockovou operu 21st Century Breakdown. A rovnou o třech dějstvích. Nastává éra punkových dinosaurů?
Mezi základní atributy punkové revolty patřilo sestřelení „dinosauřích" rockových kapel s jejich přebujelými projekty a monstrózními koncerty, sestup zpět do klubů, návrat k prvotní rock'n'rollové přímočarosti. Kalifornské trio Green Day sice původní vlnu punku nezažilo, existuje „teprve" dvaadvacet let, patří však k zásadním kapelám, které pomohly punk a některé jeho ideály (či spíš vnější znaky?) znovu masově zpopularizovat.
S rostoucí popularitou se pochopitelně zvětšily rozměry koncertů. Kapely jako The Offspring nebo Green Day musely přibrat další tuny vybavení a nabídnout nápaditější show, protože ve velkých halách už se nelze spolehnout na přímý kontakt s publikem. Nadešlo období obřích obrazovek, světelného parku, který by stačil k osvětlení menšího města, a také rafinovanější muziky. Punk (neo-punk, pop-punk, emo-punk atd., abychom nekřivdili zbylým mohykánům) zkrátka „zdinosaurovatěl", dospěl přesně do toho stádia, kterému se původní punk vysmíval. Zní jako punk, ale není to punk. Jak tomu říkat? Třeba dino-punk? To není kritika, jen konstatování faktu. Svobodomyslný adolescent zestárl a celkem logicky se z něj stal zmoudřelý, okázalý moralista. V případě Green Day zatím naštěstí nikoliv morous odtržený od reality.
Svět po Idiotovi
Po albu American Idiot (2004), prvním, komerčně veleúspěšném pokusu Green Day o „punkovou operu", si členové kapely oddechli v přímočarém retro projektu Foxboro Hot Tubs (2008). Už od roku 2006 ovšem paralelně pilovali i materiál na nové koncepční dílko.
Propracovanost je na albu 21st Century Breakdown znát. Stresující snaha přeskočit „Idiotem" nastavenou laťku a velká očekávání kapelu nesvázala. Jednotlivé písně do sebe přirozeně zapadají, trio se poctivě vyhýbá samoúčelnému natahování a vatě. Nahrávka zní energicky a přesvědčivě. „Punkovou operu" zpestřuje spousta nepunkových prvků, třeba smyčcové koloratury nebo klavírní podklad, což není na škodu. Téměř sedmdesátiminutá deska alespoň nepůsobí jednotvárně a lze ji snadno uposlouchat. „Nebezpečný", „destruktivní", ostře punkový základ přitom nezmizel pod vrstvou flitrů.
Navzdory převládajícím kladným kritikám (Rolling Stone, NME, Allmusic či The Observer), mnohdy ještě nadšenějším než v případě „Amerického Idiota", však nové kolekci přece jen něco chybí. 21st Century Breakdown je po muzikantské stránce možná nápaditější než American Idiot, ale nějak se vytrácí ironie a nadhled.
Víc než kdy dříve můžeme na novém albu slyšet inspiraci klasickým rockem, zvláště jistými The Who. Nejde jen o snahu vytvořit rozsáhlé koncepční dílo, ale rovnou o konkrétní stavbu (a provázání) písní, riffy a nápěvy - slyš například „whoovské" sbory hned v titulní písni 21st Century Breakdown. Green Day inspiraci chvályhodně nepopírají, jsou na ni naopak pyšní. Navíc nejde o vyložené krádeže, jen o podobnosti. Markantní rozdíl mezi vynálezci a epigony ovšem zůstává.
Svět podle Christiana a Glorie
Svoji novou operu rozdělili Green Day do třech dějství. Leccos napoví již jejich názvy Heroes And Cons (Hrdinové a podvodníci), Charlatans And Saints (Šarlatáni a svatí) a Horseshoes And Handgrenades (Kanady a handgranáty). Hlavní hrdinové opery, mladý pár Christian a Glorie (jméno Gloria trio s chutí využilo k citaci klasické proto-punk-rockové hymny kapely Them, kterou převzala i Patti Smith), komentují život v Americe bushovské éry a formulují názory „svojí generace".
Spíš než příběh představuje album sérii komentářů. Dojde na volání po revoluci (singl Know Your Enemy), témata ničení, demolice a sebedestrukce (Horseshoes And Handgrenades), protiválečnou píseň („polož zbraně, vzdej ten boj" v baladické 21 Guns, asi nejpodbízivější skladbě alba, vybízející k houfnému mávání zapalovači) i slogany typu „nechci žít v moderním světě" (American Eulogy). O mizejícím smyslu pro humor už byla řeč, ony přímočaré deklamace nedávají příliš prostoru nadsázce.
Po obchodní stránce vyšel kapele trik s punkovou operou i podruhé. Hned po vydání se 21st Century Breakdown vyšplhalo na první místo amerického žebříčku Billboardu, britského albového žebříčku a řady dalších národních hitparád. Jen aby nevznikla nějaká klubová art-rocková či jazz-rocková revolta, která by ty punkové dinosaury sestřelila.
Green Day: 21st Century Breakdown
Reprise Records/Warner Music, 69:15 min.
Foto: Warner Music
