Za svou "srdcovku" a velmi zajímavý hudební nástroj považuje heligonku Ludvík Valerián z obce Komňa na Uherskohradišťsku. Jako jeden ze tří desítek hráčů na heligonku a harmoniku se zúčastnil svatováclavského setkání u luhačovické přehrady.
"Je to úžasný nástroj, jeden tón na stejné klapky je dovnitř a druhý tón je ven, to je na tom zajímavé. Jen tak na to někdo nezahraje. Když jsem viděl kamarády, jak na to hrají, tak jsem se tomu začal věnovat," uvedl Valerián, který na heligonku hraje deset let, předtím hrál na foukací harmoniku a housle.
"Kamarád si koupil koupil heligonku, to mě zaujalo, tak jsem si ji pořídil i já. Neuměl jsem basovat, neuměl jsem hrát, tak jsem se to od něj učil pomaličku a bavilo mě to," uvedl Valerián. Nyní trénuje každý druhý den. "Bude mi 72 roků, je třeba prsty procvičit," řekl.
Před více než rokem začal v obci učit hrát na heligonku osm dětí včetně svého vnuka. "Děti jsou úžasné, člověka to nabíjí. Ony si sednou naproti mě, vidí, jak tahám, jak mám klapky, hrají velice rády," uvedl. Děti v Luhačovicích s Valeriánem také vystoupily.
O hru na heligonku je podle něj stále zájem. "Drží se to, na Kopanicích to uměl skoro každý, bylo to, jak tomu říkali, zednické piano, každý se na to naučil hrát. Bylo to odlehčení pro lidi, kteří pracovali těžce na poli. Večer si sedli na lavičku a zahráli si a zazpívali, předává se to dál," řekl Valerián.
Také setkání heligonkářů a harmonikářů mělo neformální podobu. Hráči volili známé písně, které si posluchači rádi zazpívali. Akce se u Rybářské chaty konala šestým rokem. "Máme tady hráče, kterým je asi osm let i ty, kterým je přes 80," uvedla spolupořadatelka Květoslava Ogrodníková.
