Z květnové nabídky koncertů world music zvláště lákají koncerty maliského „pouštního bluesmana" Afela Bocouma a dalších Afričanů. Várku koření brazilský akordeonista Renato Borghetti.
Hudbu nejpestřejšího kontinentu přivezou také Senegalec Malick Pathé Sow, proslavený spoluprácí s Baabou Maalem a Albert Bisaso Ssempeke & Amadinda Quartet z Ugandy, jehož repertoár sahá až k dávným, údajně až od 13. století ústně tradovaným formám východoafrické hudby. Vypadá to jako slušná generálka na tropické léto.
Poslové Velké řeky
Afel Bocoum s kapelou Alkibar (v překladu „posel Velké řeky", míněn je Niger, na jehož březích Bocoum v roce 1955 přišel na svět) se u nás dobře zavedl vystoupením v rámci festivalu Respect v roce 2007. Mezitím připravil třetí, opět vyzrálejší (a také uchu Středoevropana bližší) album Tabital Pulaaku, které představí již 6. května od 19.30 hodin v pražském Divadle u hasičů.
Zpěvák a kytarista Afel Bocoum dostal školu, kterou mu závidí každý interpret pouštního blues. Už jako chlapec se stal chráněncem celosvětově uznávaného mistra Aliho Farky Tourého a od svých třinácti let až do roku 1975, kdy získal stipendium na zemědělské universitě, vystupoval v Tourého kapele. U Aliho Farky hostoval i později, včetně účasti na desce Savane (2006). Skupinu Alkibar založil počátkem 80. let a není bez zajímavosti, že v textech písní sděloval během koncertů ve vesnických oblastech negramotným maliským posluchačům i svoje vysokoškolské poznatky o zemědělství, zavlažování a hospodaření s vodou. Mezinárodního albového debutu se dočkal v roce 1999.
Malick Pathé Sow pochází od jiné řeky, ale čerpá z podobných pramenů. Po world popových výbojích v kapele Baaby Maala (vedle Youssou N‘Doura vůbec nejslavnějšího senegalského zpěváka) se vrátil k akustické hudbě, která nezapírá ani pohled na druhý břeh do Mauretánie a k pouštním žánrům.
V pořadí čtvrté sólové, velmi jemné a zpěvné CD Maayo Men („Naše řeka") natočil jako poctu řece Senegal..Víc než popis napoví ukázky na adrese www.myspace.com/malickpathesow.
Malickova česká premiéra proběhne 25. května v pražském Paláci Akropolis.
Pár dní po Malickovi, 28. května, dorazí do pražské Baráčnické rychty Albert Bisaso Ssempeke & Amadinda Quaret.
Od otce Dr. Alberta Ssempekeho, uznávaného etnomuzikologa, převzal Albert mladší rodinnou tradici přenášenou z generace na generaci a naučil se virtuózně hrát na xylofon amadinda, lyru endongo i tradiční perkusivní nástroje.
Vedle samotného provozování muziky kořenící v dobách dávného východoafrického království Buganda se věnuje i pedagogické činnosti.
Virtuózní recesista z pamp
Mezi zajímavými africkými akcemi zaujme i jedna „odbočka" do Brazílie, i když ani ona nezapře vazbu na Afriku. Temperamentní akordeonista Renato Borghetti už u nás vystupoval, se svým kvartetem nadchl publikum pražského festivalu United Islands v roce 2006. Tentokrát se představí 12. května od 19.30 hodin v pražském Paláci Akropolis v rámci doprovodné akce festivalu Respect.
Renato Borghetti (*1963) pochází z jihobrazilského státu Rio Grande do Sul, má italské předky a stále si udržuje identitu a image nefalšovaného gauča, kovboje jihoamerických pamp. Do jeho rejstříku patří jak milonga (žánr z pomezí Argentiny, Uruguaje a Brazílie, příbuzný tangu), samba, názvuky tradiční hudby indiánů a „jihoafroameričanů" či jazz, tak notná porce hudební komiky. V roce 2005 získal Latin Grammy v kategorii „Nejlepší brazilská tradiční nahrávka" za album Gaita Ponto Com.
Foto: Tomáš S. Polívka (Bocoum, Borghetti), Jazz Meets World (Sow, Ssempeke)
