Na přelomu století vlna taneční hudby smetla konkurenci jako tsunami. Letošní návraty někdejších elektronických hvězd The Orb, Leftfield či The Chemical Brothers jsou ale už jen příjemné retro.
Zlé jazyky říkají, že v moderní hudbě bylo objeveno úplně všechno a že nás čekají už jen návraty v minulosti úspěšného a nové fúze osvědčeného. Jistotou zůstává, že to, co bylo ještě nedávno označováno jako nové, čerstvé a nadějné, je dnes v pozici hudby pro pamětníky.
Premiéra Jiřího Paroubka si dnes už mnozí pamatují jen kvůli tomu, že ještě v roce 2005 poslal na technaře policejní těžkooděnce jako na nebezpečné živly. Hudba, kterou tehdy hráli, však dnes často zní i z televizních reklam.
Červnová novinka londýnských Leftfield je teprve třetí celkem a první po dlouhých šestnácti letech. Pod ikonickou značkou z devadesátých let, která v roce 2010 obnovila činnost po osmileté pauze, se ovšem už od té doby skrývá jen polovina někdejšího dua, producent Neil Barnes. Ačkoli se nahrávka opět vrátila k tomu, s čím taneční legendy kdysi bodovaly, na vysokých kvalitách se tentokrát shodli všichni. Jedním dechem ovšem dodávají, že zatímco nahrávky v nejslavnějších časech byly průkopnické, novinka znamená jistotu.
* Jak se lišilo přijetí nových alb The Orb a dalších původními příznivci a novou generací posluchačů?
* Co spojuje nová alba The Prodigy a Leftfield?
* Čím se na novince vracejí The Chemical Brothers ke své minulosti?
* Jak vzpomíná na zlaté časy tanečních parties u nás DJ a promotér Josef Sedloň?
* Může se ještě vrátit masová obliba taneční hudby?
Odpovědi na otázky a celý článek naleznete v novém čísle časopisu TÝDEN, které vyšlo v pondělí 3. srpna.
