Rolling Stones: Je to jenom remaster, ale máme to rádi

Série nově zvukově upravených reedic alb z katalogu Rolling Stones Records, nad jejichž podobou bdí samotní členové kapely, pokračuje druhou várkou. Tentokrát byly znovu vydány tituly z přelomu 70. a 80. let.

O zvukové podobě v pořadí třetího digitálního přepisu původních analogově natočených LP Rolling Stones platí zhruba totéž, co pro předchozí várku. Větší zvukovou kontroverzi lze čekat až od várky poslední, tedy od alb, která z části vznikala již s využitím digitálních nahrávacích technologií, vycházela na CD coby základním nosiči a dosud remasterována nebyla.

I na druhé sérii remasterů zůstává sympatické, že autoři digitálního přepisu Stephen Marcussen a Stewart Whitmore dali přednost přiblížení se zvuku vinylů před přílišným nablýskáním nahrávky. Navíc zdokonalující se technologie dovolují "nacpat" i do jedniček a nul přece jen trochu víc alikvotních tónů. Vlastníci druhého remasterovaného vydání z katalogu firmy Virgin z 90. let, zpod prstů a hejblátek Boba Ludwiga, si asi novou sérii remasterů pořizovat nebudou (ledaže by byli nadšení fajnšmekři - jenže takoví by spíš uvítali nové vydání na kvalitních vinylech). Ale pro případnou dorůstající generaci zájemců o rockovou historii je dobře, že "staré placky" budou opět v obchodech s muzikou k dispozici.

Druhá várka

Album Some Girls (1978) znamenalo po ne tak dobře přijaté (byť při pohledu zpět nikoliv špatné) desce Black And Blue návrat na vrchol a bývá řazeno k nejzdařilejším titulům kapely. Jde o první desku s již plně zapracovaným kytaristou Ronem Woodem. Fanoušci byli připraveni, že mohou čekat od Stones i funky a reakci na nové trendy (punk i disco). A že to nemusí být špatné. Album obsahuje hned několik zásadních písní jako Miss You, titulní Some Girls či špinavou, nervní Shattered. Přesvědčilo dokonce i punkovou generaci, že Stones nejsou zase takoví dinosauři, ale spíš stále impozantní otcové-zakladatelé britských rockových rebelií. Jaggerovo utahování si s rozhlasových kazatelů a americké křesťanské bigotnosti v textu country parodie Far Away Eyes zůstává i po víc než třiceti letech k nezaplacení. Spojené státy odměnily Stones jejich tamním vůbec nejprodávanějším albem.

Naopak Emotional Rescue (1980) patří v diskografii Stones k jednomu z nejhlubších propadů. Působí to trochu paradoxně, protože v době vydání se LP vyšvihlo na první příčky žebříčků na obou stranách Atlantiku. Fanoušci nadšení Some Girls možná ze setrvačnosti nakoupili dříve, než si desku stihli pořádně poslechnout. Skladatelé Jagger & Richards neměli zrovna období zářných nápadů, nahrávka navíc zní poměrně chladně, jakoby muzikantům docházela energie. Nicméně není možné desce přehnaně křivdit, za pozornost stojí minimálně klasický stoneovský rock‘n‘roll She‘s So Cold, temné blues Down In The Hole či taneční singl Dance (Pt.1).

Přesně jako na sinusoidě se kapela vyšvihla dalším majstrštykem Tattoo You (1981). Podle jedovatějších jazyků jde o poslední výborné album Rolling Stones, po kterém měla kapela "odejít v nejlepším". Jenže proč by to dělala, že? Našlápnutá nahrávka obsahuje koncertní klasiku Start Me Up a v podstatě nemá slabší místo. O to výraznější je další stoneovský paradox: jde o album natočené v době Jaggerovy a Richardsovy autorské krize, sestavené z "odpadků". Tedy z nepoužitých zbytků z předchozích nahrávání v 70. letech, pouze oprášených a nově dotočených. Nejstarší skladby pocházejí už z dob Goats Head Soup (1973). Ačkoliv to na albu není uvedeno, v doprovodných stopách Waiting For a Friend a Tops dokonce "zbyla" kytara Woodova předchůdce Micka Taylora. Budoucí Start Me Up najdeme pod názvem Never Stop na pirátských deskách v reggae verzi, natočené původně pro Black And Blue a pak vyhozené. Inu - chvála recyklaci. Zároveň však Tattoo You potvrzuje fakt, že vše podstatné už Stones dořekli v 70. letech, byť novější alba mají právo na existenci.

Na desce Undercover (1983) se Jagger & Richards opět autorsky pochlapili a převládají nové písně, byť část vlastního archivu ještě prohrábli. Znamená to ovšem i jistý podíl písničkové vaty. Začaly se zostřovat i hádky mezi oběma kohouty, které vyvrcholily u následujícího krizového počinu Dirty Work, ale o tom příště. Jagger na Undercover prosazoval nové trendy, do hudby Stones prolákly automatické bicí a první pokusy s elektronikou. Richards tak lpěl na rockové tradici, až v písni It Must Be Hell vykradl vlastní riff Soul Survivor (z 2LP Exile On Main St., 1972). Jako celek ovšem deska obstojí. Píseň She Was Hot dobře fungovala i na posledním turné, politický text Undercover Of The Night či nervní, tísnivá kompozice Too Much Blood o rostoucím násilí ve společnosti jsou víc než jen dokumenty doby.

Celková výtka by opět mohla směřovat k obalům a dokumentaci. Ačkoliv původní LP Some Girls a Undercover obsahovaly textovou přílohu, booklety CD texty písní opět vypouští. Na obalech remasterů nenajdete ani letopočty původních vydání, pouze pozdější data obnoveného copyrightu písní. Jak texty, tak informace o natáčení lze sice snadno dohledat, ale luxusní remaster by měl vyjít se vší parádou.

Pochopitelné je naopak nepřidávání bonusů v podobě rarit a B-stran singlů. Kapela chtěla zachovat sevřenost původních alb. Navíc nenutí pomocí bonusů vlastníky předchozích vydání, aby znovu nakoupili celý katalog. Místo toho by spíše potěšil samostatný komplet singlů, podobný jako 3CD Singles Collection, mapující SP Rolling Stones ze 60. let.

Reprodukce obalů: Universal Music