Vratislav Brabenec, narozený 28. dubna 1943, je známý jako saxofonista a textař skupiny The Plastic People of the Universe (PPU), originálního seskupení, které bylo legendou českého undergroundu. Brabenec byl přinucen emigrovat s rodinou do Kanady. Aktivity Brabence sahají i do literární oblasti či ekologie.
V roce 2014 měl premiéru dokumentární film režiséra Miroslava Janka Evangelium podle Brabence, vycházející ze stejnojmenné knihy rozhovorů Brabence s novinářkou Renatou Kalenskou. O dva roky později se kvůli neshodám PPU rozdělili na dvě části, v čele jedné skupiny stojí violista Jiří Kabeš, lídry "druhých PPU" se stal Brabenec a klávesista Josef Janíček.
Brabenec se vedle hudby věnuje rovněž literatuře, soubor poezie z období od 60. let mu vyšel už v edici Vokno. Je autorem pohádek Všude je střed světa, sbírek básní Sebedudy (1992), Vůl Hvězda Ranní (1998), Vážený pane K. (2001) nebo prózy Karlín - přístav (1995).
Na přelomu 50. a 60. let absolvoval zahradnický obor na zemědělské technické škole v Mělníku. Poté studoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, kterou ale nedokončil. V 70. letech byl vězněn komunistickým režimem, po propuštění podepsal Chartu 77 a následně byl donucen emigrovat do Kanady.
K "Plastikům" založeným v roce 1968 se Brabenec přidal o čtyři roky později. Na jeho popud se skupina začala více zaměřovat na české texty, například od filozofa a básníka Egona Bondyho. Posléze začal autorsky přispívat také sám Brabenec - zejména na alba Co znamená vésti koně (1981) nebo Maska za maskou. Upravil texty Ladislava Klímy k programu Jak bude po smrti (1979) či podklady ze Starého a Nového zákona pro Pašijové hry velikonoční (1978).
Ze zámoří, kde se živil jako zahradní architekt, se Brabenec vrátil v roce 1997 a znovu připojil k "Plastikům".
