V závěru nyní již minulého roku se tradičně vyrojilo takové množství nahrávek, že tipy alespoň na některé z nich vystačí do té doby, než se všichni otřepou z ponovoroční kocoviny. Hned několik novinek se objevilo dokonce v čase mezi svátky (!) a nové tituly jsou plánovány i na leden, měsíc v předchozích letech vydavatelsky mrtvý.
Vec - Funkčné remixy (EMI)
Vec navázal na své úspěšné a vydařené album Funkčný veterán a přihazuje album remixů. Nezanikají na něm jeho nekompromisní postoje a názory, ale je tu bonus nových hudebních pohledů, alternativních přístupů. Nepřekvapivě tak nejsou až tolik zajímavé příspěvky jeho žánrových kolegů, jako spíš těch "odjinud". Verze temné Nikdy nevieš od The Autumnist je tak například nezvykle rozverně odlehčená a podobně tanečně optimistický, bez agresivních basových beatů, je i Turista od Foolk.
Asi nejroztomilejší je vedle originálu Mám sa (bohémsky) dobre od Pudingu paní Elvisovej, kde macho sebevědomí nahradil naivisticky rozpustilý dívčí zpěv, roztančená je i Polárna noc ve verzi od Cartonnage. Přes to všechno nelze album brát jinak než jen jako pouhé zpestření. Síle původní podoby skladeb se přibližuje málokdo, spíš jako by všichni soutěžili ve vtipnosti a odvaze, kdo zajde nejdál. Nic proti, mnohé verze jsou nápadité a celkové projasnění depresivní nálady má také něco do sebe. Jo a abych nezapomněl - skvělé jsou archaicky pojaté fotokoláže v bookletu.
Uraggan Andrew And The Reggae Orthodox (Guerilla)
Neobvykle hodně napovídá o eponymním debutu severočeské formace (mnozí členové dříve působili v dubových Orly w blotie Europy), už jen její samotný název. Včetně zdvojeného "g" ve slově uragán, prozrazujícího komplex z obyčejnosti. Fakt je, že toho dubu je tu pořád více než tradičního jamajského reggae, a že tu pochopitelně nechybí pro většinu domácích "rastamanů" typická ležérnost a vyzívanost se kterou přistupují ke všemu, včetně své tvorby. Což by primárně vzato nutně nemusel být problém.
ČTĚTE TAKÉ: Jistoty, vydařené vzpomínky a déjà vu
Nicméně právě opakovaný poslech jejich desky prozrazuje, proč jsou stále víceméně lokální partou. Nejenže se nekoná žádná smršť, ale vlastně se tu nenabízí nic, co by už dávno nehrál kdokoliv ze žánrových kolegů. Hudebně solidně provedená žánrová klasika. A k tomu místy dogmatické, a občas až vyloženě "vyhuleně" pitomé texty, vtipné pravděpodobně jen v kombinaci s notnou dávkou THC (Benga přijedou). Debut skupiny vychází po šesti letech, a dalo by se tak předpokládat, že by měl být jakýmsi výběrem toho nejlepšího. Výsledek tomu ovšem příliš neodpovídá. Ale třeba to tak kapele, jako bonus k pokouření, stačí.
Neúspěšný atlet - Narváno nebejvá (vl. náklad)
Třetí album pražské početné formace, která o sobě trochu mystifikuje, že hraje pub-folk, působí podobně jako ta předchozí - až zbytečně nenápadně a zakřiknutě. Jakoby členům chybělo sebevědomí - ačkoliv k tomu nemají sebemenší důvod. To je ale zároveň asi jediné minus. Ta zdánlivá obyčejnost, která se s prvním poslechem nabízí, totiž vůbec není něčím samozřejmým, a mnozí jiní se o ni marně snaží. S opakovaným poslechem se pak vylupují další klady, jeden za druhým.
Třináct skladeb nabízí žánrový mix, hospodský akordeon, nápaditě aranžované dechy a jednoduché, ale funkční a silné písničkové nápady. Nehraje se tu na dogmata ani na dobývání světa. Zato se posluchači může dostat nefalšované upřímnosti, pocitu, že to jde i bez machrování, a příběhů, které se mohly stejně tak dobře stát i jemu. Nová deska Neúspěšného atleta je nepraktická jak poezie, melancholická jak starší Formanovy filmy, neprogresivní jak žižkovská hospoda, kde se zastavil čas, a mezi ambiciózními kolegy působí jak porce svíčkové od maminky vedle dobrot z KFC. Je dobré, že se taková alba ještě natáčejí.
Foto: archiv interpretů
