Knihy ve slovenštině lidé nečtou, o překlady slovenských děl je přitom zájem. Čtvrtstoletí po rozdělení společného státu Čechů a Slováků se ukazuje jako problém jazyková bariéra u mladých lidí. Projevuje se to i při literárních besedách.
"Obecně platí, že v dnešní době čeští čtenáři ve slovenštině nečtou vůbec. Knih ve slovenštině máme minimum, většina z nich nebyla nikdy vypůjčena," uvedla ředitelka Městské knihovny Kladno Jana Machová. Pokud si už tyto knihy někdo půjčí, bývají to zpravidla lidé ze Slovenska, kteří v Česku žijí a pracují. Ale ani ti slovenské knihy nevyžadují. Běžně čtou v češtině, která jim nedělá problémy.
Zájem o přeložené slovenské tituly je přitom v kladenské knihovně obrovský, čtenáři si některé dokonce rezervují a jsou ochotni na ně čekat i měsíce. Mezi nejoblíbenější patří detektivky Dominika Dána, romány pro ženy od Táni Keleové-Vasilkové, Evy Urbaníkové, Jany Benkové, Dany Hlavaté, Karin Krausové či Hany Lasicové, fantasy a detektivky Juraje Červeňáka nebo myslivecké příběhy Igora Mráze.
Machová připomněla, že dříve Češi ve slovenštině běžně četli, protože se tak dostali k zahraničním titulům, které v Čechách a na Moravě nevyšly. "Pro české studenty nebyl problém číst povinnou četbu ve slovenštině," dodala.
Také podle Terezy Bauerové z mníšecké knihovny si lidé knihy ve slovenštině nepůjčují. "Naposledy jsem půjčila čtenářce v roce 2013 Konečnou diagnózu od (Arthura) Haileyho, která byla ve slovenštině, a čtenářka ji vrátila nepřečtenou. Ale tituly slovenských autorů, které jsou přeloženy do českého jazyka, jsou u nás ve velké oblibě," uvedla Bauerová. V posledních letech se podle ní do knihovny přihlásilo několik slovenských čtenářů, ale ani ti nechtějí knihy ve slovenštině.
O originály již není zájem
Novostrašecká knihovna čítá kolem čtyř stovek svazků slovenské literatury, zhruba procento z celkového fondu. "Jsou to vesměs překlady do češtiny, ve slovenštině dnes už nikdo číst nechce," uvedla Jitka Tomšů z knihovny. Podobné je to v Černošicích. "Originálů moc nemáme, není o ně zájem," řekla knihovnice Irena Šilhánková. Nymburská knihovna nemá v originále žádné tituly, podle knihovnice Hany Hamplové po nich není poptávka. V čerčanské knihovně si čtenáři ve slovenštině přečtou jen poezii. "A o básně je celkově mezi čtenáři slabší zájem," podotkla knihovnice Lenka Šindelářová.
Také knihovna v Českém Brodě nabízí jen překlady. Podle knihovnice Evy Vedralové mají mladší čtenáři s porozuměním slovenštině problém. "Před pár lety jsme v rámci literárních besed žákům základních škol představovali knihu Márie Nerádové Jak velbloud potkal ťavu, což je česko-slovenský obrázkový slovník zákeřných slov pro děti. Slovenská slova byla pro děti v drtivé většině naprosto neznámá, brali je spíš jako exotické pobavení," uvedla.
Alexandra Dančová z líbeznické knihovny připomněla, že slovenština byla díky československému vysílání pro Čechy téměř mateřským jazykem. Dnes už je ale vše jinak. "Když za mnou přijela slovenská kamarádka, mé tehdy malé děti jí nerozuměly ani slovo. Byl to pro mě šok. Nikdy mi slovenština nepřišla tak moc odlišná od češtiny. A přesto, pokud ji děti nikdy pořádně neslyšely, nerozuměly," uzavřela Dančová.
