Za otce surrealismu bývá označován francouzský básník a spisovatel André Breton. Tento uznávaný literát proslul též jako ironický glosátor, skvělý diskutér a organizátor. Od jeho úmrtí uplyne 28. září 50 let.
Breton se narodil 18. února 1896 v městečku Tinchebray v Normandii. Studoval medicínu, ale studium přerušila první světová válka. Za války pracoval jako vojenský ošetřovatel v psychiatrických léčebnách, kde se seznámil s teorií Sigmunda Freuda o psychoanalýze. Po válce se potkal s Guillaumem Apollinairem a v roce 1919 spolu s Louisem Aragonem a Philippem Soupaultem založil revui Littérature. Seznámil se i s Tristanem Tzarou a stal se stoupencem dadaismu. V roce 1922 se však s Tzarou kvůli názorovým střetům rozešel.
Breton prosazoval takzvané automatické psaní, podle kterého jsou zdrojem umění podvědomí, hypnotické stavy a sny ve spánku i v bdělém stavu, někdy navozené drogami. První takovýto text, Magnetické pole, vydal spolu se Soupaultem v roce 1920. Později jej sám označil za první surrealistické dílo. V roce 1924 publikoval první manifest surrealismu. Druhý manifest následoval o pět let později, úvod ke třetímu vznikl v americkém exilu v roce 1942. V druhé polovině 20. let se ideově sblížil s komunisty a v roce 1927, stejně jako řada jeho přátel, vstoupil do Francouzské komunistické strany. Postupně se však s komunisty rozcházel a v roce 1933 byl ze strany vyloučen. Na podporu surrealismu přednášel Breton v mnoha zemích, v roce 1935 i v Praze.
Své texty stavěl na tematickém trojúhelníku poezie - láska - revoluce. V knihách z 20. a 30. let Nadja, Spojité nádoby nebo Šílená láska spontánně střídal básnivé pasáže s teorií, záznamy snů a příběhové vsuvky prokládal esejistickou reflexí. Stěžejní je jeho dílo Surrealismus a malířství (1928), napsal i Stručný slovník surrealismu (1938).
