Nešťastně šťastná generace
Pavel Jiras představil čtvrtý díl o historii Barrandova

Čtvrtou obsáhlou publikaci věnovanou historii barrandovských studií na filmovém festivalu v Karlových Varech představil historik Pavel Jiras. Knížka Barrandov IV se věnuje letům 1945 až 1960 a autor se v ní pokusil do povědomí veřejnosti vrátit některé osobnosti, které pod tlakem předešlého režimu zmizely z historie veřejného života.

Jiras tak už počtvrté přiblížil minulost barrandovské továrny na sny, která je od roku 1933 synonymem české kinematografie. Čtvrtý díl se jmenuje Nešťastně šťastná generace a Jiras vysvětlil její nesnáze. "Byl konec války, to bylo štěstí, i události, které následovaly potom, byla také krátká etapa štěstí, lidé očekávali, že se bude rozvíjet umění, demokracie," uvedl. Potom však, jak říká, převážila v části společnosti sympatie k Rudé armádě, jíž nelze upřít podíl na osvobození země. "Ale ta až nerozumná sympatie k osvoboditelům vedla k tomu, že se režim obrátil až v novou totalitní zvůli a moc," říká.

Přišel rok 1948 s komunistickým pučem. "Je nás jen deset milionů a každá chytrá hlava, která ubyde, hluboce schází. Chtěl jsem ukázat určité pravdy v nezkreslené formě, aby to bylo pro nastupující filmařskou a nejen filmařskou generaci zřejmé, že kolaborovat je strašný hřích a nemá se to," řekl historik. Kniha by měla podle něj dávat příklad i povzbuzení k tomu, že tvůrci v těžké době musejí vytrvat ve své touze, "napájet se ze zdrojů, jako je poezie nebo divadlo, aby pak film byl o to barvitější, plnější".

"Je třeba věřit v lepší příští, a ono to lepší přišlo. Symbolicky to naznačil i Max Urban, když na Barrandově postavil budovu studií ve tvaru vzlétajícího ptáka Fénixe... věřilo se, že film bude vzlétat k báječným výšinám," připomněl meziválečnou dobu.

První díl barrandovské publikace vyšel v roce 2003. Pod názvem Barrandov - Vzestup k výšinám se zabýval proměnou místa na nejluxusnější periferii metropole. Shrnul nejdůležitější události i osobnosti, které rozhodly o vzniku společnosti A-B a jejím významu pro vybudování filmových ateliérů. Druhý díl měl podtitul Zlatý věk. I v něm byly stovky fotografií z Jirasova archivu, fondů akciové společnosti Barrandov Studio, Národního filmového archivu a soukromých zdrojů, včetně sbírek bývalých zaměstnanců.

Třetí kniha s názvem Oáza uprostřed běsů - Barrandov III se zaměřila na léta 1938 až 1945, kdy za německé okupace paradoxně vznikly mnohé klenoty české filmové tvorby, které dodnes lákají k televizním obrazovkám.