Svět podle Snoopyho má záda pevně opřená o hřeben střechy boudy, mysl meditativně ponořenou do misky se žrádlem pro psy a oči nostalgicky upřené do mraků. Černé uši mu svobodomyslně plandají. Co si konečně přát od života víc?
Snoopyho národu notorických pejskařů zřejmě netřeba příliš představovat. Ale vzhledem k tomu, že si jeho páníček Charlie Brown občas ve škole povzdechne, proč zrovna on nemůže mít normálního psa jako všichni ostatní, pár slov snad neuškodí.
Tak především: Charlie Brown trumpeta a ťululum. On totiž má normálního psa, i když jeho bígl touží být krasobruslařem a píše na stroji romány. Krom toho je to filozof čokoládových sušenek, psycholog čumákového polibku, nesmiřitelný sok stokilových koťat, neúnavný bojovník o deku a zenový mistr, který zná odpověď na každou otázku, i když je nechává nevyřčené a občas se netrefí. Ne nadarmo je pro Charlieho a jeho partu věčným zpovědníkem i důvěrným partnerem v monologu, zatímco Snoopy o Charliem prozaicky sděluje, že je to "kluk s kulatou hlavou, co mě krmí". I když nepohádkový psík doopravdy artikulovat neumí - bubliny naznačují "hlavomluvu"- má co říct.
Je potěšující, že péčí nakladatelství Albatros Media se výběr nejlepších komikových stripů Charlese M. Schulze z let 1970-1990 objevil v souhrnném knižním vydání konečně i u nás. Souborné vydání se určitě stane biblí svého druhu. Tohle dvacetiletí se týká období, kdy se podoba hlavních hrdinů už ustálila a soukromý Snoopyho vesmír, ve kterém plážové míče poslouchají, a když o to jde, tak mraky prší jen na nohy, dostal pevné názorové kontury.
Ten věčně osmiletý svět Linuse, Lucy, Schroedera, Sally, Patty a dalších sice není prost pochybností v každém směru, sekýrování, proher a nešťastných lásek, ale nechybí mu naděje a víra v moc papírové čepice a zkrocení větrného draka. A také poznání, že dvě nejkrásnější slova na světě jsou: nakrmit psa. A to není málo. Zvlášť když dospělí jsou věčně mimo záběr.
