John Steinbeck, který zemřel 20. prosince 1968 ve věku 66 let, patří mezi největší americké spisovatele. Za své dílo získal v roce 1962 Nobelovu cenu, jeho knihy se staly podkladem pro řadu filmů i televizních a divadelních inscenací a jedna z nich - Hrozny hněvu - se dokonce ocitla na desátém místě na žebříčku nejlepších děl anglosaské literatury minulého století, který v roce 2009 vydal list The New York Times.
Steinbeck, který přišel na svět v kalifornské úřednické rodině, vstoupil do literatury tak jako mnoho jiných adeptů spisovatelství - jeho první práce mu redakce odmítly uveřejnit. Dvakrát se pokoušel studovat Stanfordovu univerzitu, nikdy ji však nedokončil, byť tam vydržel celkem čtyři roky. Pracoval jako česáč ovoce či jako dělník v továrně, byl zedníkem, malířem pokojů, prodavačem i reportérem. Zkušenosti z této školy života pak zužitkoval v knihách.
Jeho prvotinou byl čtivý příběh proslulého anglického korzára Henryho Morgana z roku 1929, skutečným bestsellerem se pak stala novela O myších a lidech, která vyšla poprvé v roce 1937. O dva roky později se již dočkal světového úspěchu, a to díky románu Hrozny hněvu, který získal Pulitzerovu cenu. Z jeho poválečných románů patří k nejznámějším parafráze na biblický příběh Kaina a Ábela - Na východ od ráje (1952), který někteří kritici řadí i nad Hrozny hněvu.
Slavný spisovatel rád cestoval, například zážitky z okružní jízdy po 40 státech USA speciálním obytným automobilem sepsal v Toulkách s Charleym. Navštívil západoevropské země i tehdejší Sovětský svaz, několik dní strávil i v Praze. V době vietnamské války odjel do Saigonu, odkud psal reportáže. Publikoval i v časopisech jako Harper's Bazaar či Esquire. Autor, který za svého duchovního otce považoval Jacka Londona, byl třikrát ženatý. S druhou ženou Gwyndolyn měl dva syny.
