Básník, spisovatel a dramatik Pavel Kohout patří k nejvýraznějším a zároveň nejrozporuplnějším osobnostem české poválečné literatury. Život tohoto autora desítek ceněných her i románů, které vycházejí v mnoha světových jazycích, je příběhem bývalého nadšeného komunistického básníka a později i reformního komunisty, který nakonec skončil jako chartista a exulant proti vlastní vůli, jenž v zahraničí prožil podle vlastních slov lepší polovinu svého života. Mezi jeho nejznámější díla patří dramata August August, august a Taková láska a romány Katyně, Kde je zakopán pes či Hodina tance a lásky. V pátek 20. července slaví devadesátiny.
Kohout debutoval verši v novinách v roce 1945 a stále tvoří. V roce 2016 například vydal poprvé česky knihu Jolana a kouzelník, která vznikala v 70. letech a poprvé vyšla v roce 1980 v německém překladu. A letos v květnu pokřtil knihu To byl můj život??, která obsahuje oba díly vzpomínek na léta 1928 až 1979 a 1979 až 1992, dále text Předběžná bilance z roku 2011 a autorův dovětek z roku 2018 Post scriptum. "Jak tak sleduju tátovu kondici, těch 888 stran jeho vzpomínek asi není posledních," uvedla tehdy jeho dcera, spisovatelka Tereza Boučková.
Kohout se narodil v Praze v úřednické rodině. Politicky angažovaný začal být již od poloviny 40. let, nejprve především v rámci svazu mládeže. V roce 1946 vstoupil i do komunistické strany. Po nedokončeném studiu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy začínal jako elév redakce pro děti a mládež v Československém rozhlase a poté působil rok jako kulturní přidělenec v Moskvě. V letech 1951-1952 byl šéfredaktorem týdeníku Dikobraz a na vojenskou službu navázala dvouletá činnost v redakci časopisu Československý voják.
Po dalším roce v televizi se stal v roce 1956 samostatným umělcem. Debutoval na počátku 50. let milostnými a politickými verši (Verše a písně, Čas lásky a boje), které jsou plné komunistické propagandy a oslavných ód, například na sovětského diktátora Josifa Stalina. Jeho básně, společně s filmem Zítra se bude tančit všude, ke kterému napsal scénář, patří podle kritiků ke "zlatému fondu" české stalinistické literatury.
K této hojně kritizované kapitole svého života se vyjadřoval již mnohokrát. "Člověk, kterému dojde jeho omyl, v něm může setrvat, anebo se pokusit o nápravu. V druhém přístupu vidím logiku života části své generace s podobným životopisem, jako je můj", řekl například. Svou roli podle něj sehrály i historické okolnosti: "Emocí nabití puberťáci jako já, co po sedmi letech vylezli z krvavého tunelu války do míru, který voněl šeříkem a naftou sovětských tanků, letěli houfně k jejich vojevůdci Stalinovi jako mouchy ke světlu."
První stopy jeho rozčarování z režimu se objevily již v hrách z poloviny 50. let (například Zářijové noci). Na počátku 60. let upoutaly pozornost jeho adaptace literárních děl (Cesta kolem světa za 80 dní, Válka s Mloky nebo Josef Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda a jiné citáty z Osudů dobrého vojáka Švejka), které společně s jeho hrami (například August August, august) byly uvedeny na scénách řady zemí světa. Jeho tvorba se na konci 60. let podle kritiků přiblížila absurdnímu dramatu a tehdy se také začal výrazněji věnovat próze. V polovině 60. let pracoval jako dramaturg Divadla na Vinohradech, pak odešel na volnou nohu.
Od konce 60. let byl jedním z představitelů nonkonformního proudu v české literatuře a v roce 1968 se stal čelným protagonistou "pražského jara". V letech 1968-1969 byl stranickým předsedou v pražské pobočce Svazu československých spisovatelů. Strana byla tehdy pro něj "jediná reálná platforma pro nekrvavé změny k lepšímu". V roce 1969 byl z KSČ vyloučen a od počátku 70. let začal být perzekvován a patřil k hlavním iniciátorům a signatářům Charty 77. Poté, co mu byl v roce 1979 znemožněn návrat z ročního povoleného pobytu ve Vídni, kde spolupracoval s divadlem Burgtheater, se usadil v Rakousku. V roce 1980 mu bylo uděleno občanství rakouské, v roce 1990 vráceno původní.
Jeho autobiografie o roku 1968 Z deníku kontrarevolucionáře tak v Česku vyjít nesměla a v zahraničí vyšly i jeho další knihy, většinou s politickým podtextem, jako například Katyně, Kde je zakopán pes nebo Hodina tance a lásky. Skvělý vypravěč Kohout je také autorem dramatu Ubohý vrah - první české hry uvedené na newyorské Broadwayi.
Na pultech českých obchodů a na prknech českých divadel se jeho díla opět objevila až po roce 1989, po kterém začal žít střídavě v Praze a Vídni. I v polistopadové tvorbě opět prokázal schopnost vystihnout "téma dne", například odhalování spolupracovníků StB v knize Sněžím. Podle jeho románu Konec velkých prázdnin byl natočen úspěšný stejnojmenný televizní seriál a zfilmována byla i jeho další díla.
Je držitelem řady cen, převážně rakouských a německých. Především za organizaci Pražského divadelního festivalu německého jazyka, na němž se podílí, převzal například v roce 2002 německý Velký kříž za zásluhy s hvězdou a stuhou. Celkem napsal přes 15 románů a několik desítek her a je označován za nejhranějšího českého dramatika v Česku i v zahraničí.
Kohout se třikrát oženil. V roce 1950 si vzal herečku Alenu Vránovou, ale manželství se rozpadlo. Vzápětí se oženil podruhé - s asistentkou režie Annou Cornovou. Z tohoto manželství pochází spisovatelka Tereza Boučková. Jeho třetí manželkou i věrnou spolupracovnicí je od roku 1970 spisovatelka Jelena Mašínová. Celkem má tři děti.
