Sherlock se vrátil. Ale bylo to třeba?

První díl čtvrté řady oblíbeného seriálu BBC Sherlock je zde - a rozpaky, které vyvolala předchozí série, bohužel pokračují. Zatímco nad švihem, elegancí a neporazitelným intelektem prvních dvou řad se tajil dech, v dalších epizodách se scenáristé Mark Gatiss a Steven Moffat více soustředili hlavně na to, aby uspokojili houstnoucí dav dychtivých fanynek Benedicta Cumberbatche. Detektivní linie a Sherlockovy dedukční schopnosti ustupovaly "emoidním" slzopudným momentům a vizuální parádičky převažovaly nad vnitřní logikou příběhů.

Nejnovější epizoda Šest Železných dam, kterou 2. ledna odvysílala ČT2, upadající laťku bohužel nijak výrazně nepozdvihla. Místo sofistikované a moderní obměny příběhů Arthura Conana Doylea jsme viděli notně vyvařenou variaci na bondovky. Upocený a nevěrohodný příběh točící se kolem tajných služeb a procpaný spiknutími za každým rohem režisérka Rachel Talalayová - mimochodem první žena, která se při práci na tomto seriálu postavila za kameru - vypráví pomocí samoúčelných vizuálních serepetiček, které mají zřejmě zamaskovat fakt, že Gatiss a Moffat opravdu nevědí kudy kam. Zmizely slovní přestřelky Holmese a Watsona, pryč je tajuplná a vzrušivá atmosféra prvních dílů. Místo nich nastupuje těžkopádný patos a vizuální šišlání v podobě Sherlockovy konverzace s dcerou Johna a Mary.

Ne, tohle už se opravdu nedá brát jako svérázná variace na holmesovský kánon, ale jen jako vyprázdněná exhibice pro skalní cumberbitches, kterým je úplně jedno, co se na obrazovce děje. Hlavně že se jejich idol tváří tajuplně a pobíhá po Londýně ve svém šikézním kabátě. Rád, moc rád bych byl, aby tohle byla opravdu "poslední poklona Sherlocka Holmese". Obávám se však, že vzhledem ke sledovanosti, která se ve Velké Británii vyšplhala k osmi milionům diváků, tohle trápení se závěrečným dílem čtvrté řady, nazvaným Poslední případ, neskončí.