O důvodech, které vedly k rezignaci ministra Jiřího Bessera, bylo napsáno dost. Nemělo by se v tom ztratit, že šlo o jednoho z nejlepších ministrů kultury za hodně dlouhou dobu: a to přesto, že byl zubař a má rád Kabáty.
Ministerstvo kultury je patrně nejméně vděčná vládní pozice: vlivu a peněz se v ní mnoho nepotká, zato neustále někdo remcá. Přitahuje proto politicky neschopné nebo nevýrazné politiky, či lépe řečeno takové, na něž úřad zbude. Měli jsme poměrně hodně ministrů-nepolitiků, kteří přišli přímo "od kumštu". Herci Martin Štěpánek, Martin Stropnický nebo Vítězslav Jandák, hudební skladatel Václav Riedlbauch či filmařka Helena Třeštíková příliš mnoho způsobilosti řídit ministerstvo neprokázali, navíc učinili mnohá nešťastná rozhodnutí, s jejichž následky se potýkáme dodnes. Další skupinou jsou nevýrazní úředníci, jakými byli lidovečtí ministři Jindřich Kabát, Jaromír Talíř a Václav Jehlička. Zejména ten poslední se každého rozhodnutí doslova bál. Zvláštní položkou je Pavel Dostál: byl sice populární postavou (a taky zřejmě jediný polistopadový ministr, který zemřel přímo ve funkci), ale tah na branku měl pouze zpočátku svého sedmiletého mandátu.
Jiří Besser byl od začátku vysmívaný, čemuž často sám přispíval svými ne zcela obratnými mediálními prohlášeními. Podstatné je, že se nebál nepopulárních kroků, nebál se rozhodování a měl šťastnou ruku, pokud jde o personálie. Psali jsme mnohokrát o prospěšnosti sloučení Národního divadla se Státní operou. Pro Českou filharmonii získal Besser Jiřího Bělohlávka, dirigenta světového významu. Vyhodil neschopné ředitele Národního technického muzea a Národní knihovny a nahradil je schopnými odborníky. Ukončil dlouholeté přesluhování Vladimíra Opěly v NFA a Milana Knížáka v Národní galerii - zejména to druhé si všichni jeho předchůdci přehazovali jako horký brambor. Jiří Besser také začal s racionalizací užívání finančních prostředků na ministerstvu kultury: nesmyslné a dávno nefunkční organizace jako Obec spisovatelů tak konečně přestaly odsávat peníze ze státního rozpočtu, v segmentu, kde tak notoricky chybějí.
Samozřejmě udělal i pár bot, ale jde o spíše mediální než faktickou neobratnost. Kauza bouraného domu na Václavském náměstí byla nesmyslně nafouknutá a ani odborný názor na ni není jednotný, například historik architektury Zdeněk Lukeš stavbu označil za umělecky i historicky bezvýznamnou. A že poslouchá Kabáty? To už je snad opravdu jeho věc.
Za daných okolností nemohl Jiří Besser neodstoupit. Ale je to skutečná škoda.
