TV glosář: Kdo je v České televizi král trapasů?

Nejlepší, ale i zdaleka nejhorší pořad víkendu nabídla divákům veřejnoprávní obrazovka. I tak lze zřejmě vykládat význam slov "plnoformátová televize".

Aby pochvala nezanikla, je lépe ji zařadit hned na úvod: film Roberta Sedláčka Pravidla lži patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie za poslední léta vyprodukovala. Snímku lze sice vytknout jistou nerozhodnost při výběru hlavní dějové linie, a tudíž i poněkud rozpačité vyznění, přesto jsou to dvě hodiny plné napětí, podnětů k zamyšlení a - což je v českých podmínkách obzvlášť hodno zdůraznění - uvěřitelných hereckých výkonů. Je dobře, že Česká televize tento snímek podpořila a že jej nyní uvedla v nedělním hlavním vysílacím čase. Kéž by bylo takových večerů více.

Naopak sobotní večer s Českou televizí patřil otřesnému pořadu Trapasy, který je mimo jiné důrazným varováním, že o původní scénáře je v ČT opravdu nouze. Pro Trapasy dodávají příběhy - lze-li věřit oficiální prezentaci - grafomani z řad diváků; o režii v pravém slova smyslu nemůže být řeč a hudební složka se vyřeší třeba tak, že se pod obrázky bez ladu a skladu naloží řekněme pět písní od Beatles. Mezi třemi příběhy ještě vystoupí Josef Dvořák s hosty druhé sorty, protože hlavní herecké hvězdy evidentně pochopily, že čím dříve se na tohle jejich angažmá v "bakalářích pro chudé" zapomene, tím lépe. Plká se tak nějak, co slina na jazyk přinese, Roman Vojtek třeba vytáhne historku o slonici zvyklé chodit v prvomájových průvodech (?!) za alegorickými vozy, která jednou utekla a kamsi si to "šmírovala". Snad ten slovní základ umělci vytanul v souvislosti s celkovou úrovní pořadu. Jiná charakteristika by se těžko hledala zejména pro posledního z hostů: "prozradit můžeme jen to, že si svůj vlastní trapas zahraje jedna skutečná Hvězda", hlásaly o něm upoutávky na webu ČT. Hvězda je muž, který dokáže s černými brýlemi vypadat jako kdysi Waldemar Matuška. Zpívat už ne, ale to nevadí, opatřil si početný sbor kumpánů a hraje Matuškovy prošlé hity v dacanské úpravě o sto šest. Je jasné, že pro svůj kšeft potřebuje reklamu - Česká televize mu na ni dá k dispozici dvacet minut a ještě mu za jeho slabomyslný příběh i absurdní herecký výkon bezpochyby docela dobře zaplatí.

V prosinci se bude volit dokonce Král trapasů, tak se těšme. V nominaci jsou ovšem právě jen historky ze zmíněného pořadu. Nelze tak hlasovat například pro ředitele zpravodajství Milana Fridricha, který ke zrušení samostatné redakce kultury v ČT řekl tato památná slova: "Je chyba se programově vyhýbat tématům blízkým většinovému vkusu. Kultura se nedá zužovat na libůstky jednotlivců, na to, co za kulturu pokládá úzká skupinka intelektuálů. Televize je většinové médium." Ech, tihle intelektuálové!

Foto: archiv