Ještě pořád existuje víceméně spolehlivá pomůcka, jak rozeznat televizi veřejné služby od komerční konkurence. V případě pochybností stačí pohlédnout do programu o státním svátku.
Zatímco na Nově vesele pokračuje Pojišťovna štěstí IV a na Primě se soutěžící rozhodují, zda brát nebo nebrat, na obou programech České televize je v den státního svátku přece jen poznat, že se děje cosi zvláštního. V neděli tak ČT 1 vypálila již patnáctou salvu pozitivní energie s názvem Dobročinná akademie aneb Paraple a na dvojce našel místo přímý přenos slavnostního večera z pantheonu Národního muzea, nazvaný Kde domov můj?. Ten dokonce sliboval velkou premiéru, "novou verzi" české státní hymny.
Milovníci senzací z řad hudebních laiků, kteří se nechali tímto příslibem nalákat, museli být pravda poněkud zklamáni; i českým fotbalistům zřejmě tato zbrusu nová verze patrně zcela splyne se všemi starými a otvírat pusu je nedonutí. Na druhé straně dobrých nahrávek písně Kde domov můj jistě není nikdy dost a tato nově pořízená s sebou navíc jako bonus na obrazovku přinesla úvahu Mirka Topolánka o české státnosti, o niž by byla škoda přijít.
Premiér si vytkl poměrně nesnadný úkol - vzhledem ke svatováclavské povaze nedělního svátku najít spojnici mezi písní Svatý Václave a vyznáním slepého houslisty Mareše ze hry Fidlovačka. Podobnost mezi verši vévodo české země a a to je ta krásná země, země česká by ještě dokázal nalézt leckdo včetně počítačového vyhledávače. Ovšem dovodit, že "prosba Nedej zahynouti nám ni budoucím má svůj odraz v úvodní otázce české hymny Kde domov můj", to už chce přece jen trochu více odvahy. Tu s sebou ale premiérský úřad evidentně nese tak nějak sám od sebe. Stejně jako schopnost pronášet s vážnou tváří bezobsažné proklamace.
Nemocnice žije, prognóza nejistá
Sváteční víkend předznamenala ještě jedna z národního hlediska významná událost: v pátek večer se začaly rozvíjet nejnovější příběhy doktorky Čeňkové a jejích starých i mladých známých ze seriálu Nemocnice na kraji města. Původní idealizovaná výpověď o českém zdravotnictví na přelomu 70. a 80. let minulého století se vryla Čechům do srdce natolik, že televizi veřejné služby stálo za to naroubovat na ni už druhé novodobé pokračování. Dost brzy skončilo nejnovější dobrodružství primáře Sovy; autoři této série se tak zřejmě symbolicky odstřihli od minulosti a chtějí pokračovat v současném duchu. Jak na to budou zvědaví diváci, se teprve ukáže.
Zatím se ví jen to, že úvodní díl zhlédlo 1,498 milionu diváků, což je, řečeno se zprávou České tiskové kanceláře, více než o polovinu méně, než kolik lidí zhlédlo úvodní díl druhé řady. Na druhé straně si nejnovější Nemocnice dokázala vydobýt pozornost největší skupiny diváků z těch, kdo seděli u televize (resp. u peoplemetru). To je pořád ještě celkem pěkný úspěch svědčící o tom, že fenomén žije. Takže kdo ví - třeba se za půldruhého století najde premiér, který v pantheonu Národního muzea na Nemocnici s láskou vzpomene a hrdě představí její čerstvý remake!
Foto: ČT
