Proslavil se jako fotograf, nyní se Tono Stano veřejnosti poprvé představuje i jako malíř. Malování obrazů bere jako protiváhu své profese. "Protože fotografování je zobrazováním reality, moje obrazy jsou abstraktní a minimalistické," říká.
Vaše současná výstava v Nové galerii s názvem Kompilace je pro mnohé překvapením - kromě snímků vystavujete i malby a objekty. Kdy jste začal malovat?
Obrazy na výstavě jsou snad skoro všechny nové, ale už jako dítě jsem hodně a spontánně maloval, mám k tomu dlouhodobě blízko. Klasické snímky se dělaly v laboratoři a člověk u toho více fyzicky pracoval. Pak ale přišla digitální fotka, která ve výsledku působila až moc dokonale, a já jsem potřeboval na vyvážení něco, co bych mohl více dělat rukama. Protože fotografování je zobrazování reality, v malbě mi přijde přitažlivá abstrakce a minimalismus.
Fotografujete ještě někdy postaru - analogově?
Analogově dělám třeba velké věci se Sudkovým fotoaparátem nebo takzvané fotogramy, které nemají negativy a také velkoformátové polaroidy. Ve výsledku často ani sám nepoznám, co je analog a co digitál. Nemám potřebu do snímku digitálně zasahovat. Myslím si, že zásah je vždy nepřesvědčivý a že bych tím zpochybnil a narušil strukturu kompozice. Někdy mi naopak digitální fotografie přijdou až moc dokonalé, proto jsem je začal i dodatečně ručně poškozovat. Jednou jsem se řízl a krev začala téct na fotku. Nevyhodil jsem ji, ale z legrace jsem na ni napsal, že je to autorova krev. Technikou se ale moc nezabývám a také mě nebaví rozebírat ji s dalšími fotografy. Věnuji se více světlu a práci s modelem, to mi připadá důležitější.
Máte to tak i při malování?
Nemám tendenci řešit nějaký formální styl. Baví mě užívat si svobodu tvorby. Nepoužívám jen klasické akrylové barvy, kombinuji digitální tisk s pigmentem na potištěné plátno. Některé obrazy ve skutečnosti žádnými nejsou. Našel jsem třeba roztržený obal z knihy, který byl trochu načatý a já ho lehce dodělal. Na mě takové věci fungují, i když se nemohou líbit všem. Moje obrazy jsou vyhraněnější, nezobrazují žádnou realitu, jsou často minimalistické. 
* Podle čeho si Tono Stano vybírá modelky?
* V jaké lidské oblasti se podle něj vždy zachází s "hnojem"?
* Jak vidí vztah umění a politiky?
* V jakých rolích si Tono Stano dovede sám sebe představit?
* Na jakou výstavu se chystá?
Odpovědi na tyto a další otázky najdete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které je právě v prodeji.
