Cenný Bruegelův obraz se vrátil z Vídně do Prahy

Slavný obraz Senoseč od Pietera Bruegela staršího (asi 1525 až 1569) se vrátil z velké výstavy ve Vídni do Prahy. Znovu si jej mohou prohlédnout návštěvníci Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě, kde je ve stálé expozici. Do 23. března k němu kurátoři umístili dva obrazy od Bruegelových synů. Informovala o tom Nicol Kesselová, která pracuje v lobkowiczkých sbírkách.

Palác z 16. století, jediný soukromý objekt v areálu Pražského hradu, je také rodinným muzeem Lobkowiczů. Představuje světoznámé obrazy Bruegela, Canaletta či Velázqueze i sbírky keramiky, zbraní a brnění. Mezi nejzajímavější díla patří ručně komentované rukopisy od největších skladatelů 17. až 19. století včetně Beethovena, Haydna a Mozarta.

Svá umělecká díla Lobkowiczové často zapůjčují na výstavy. Senoseč od Pietera Bruegela staršího strávila pět měsíců v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni na historicky nejúspěšnější výstavě této instituce. Obraz nevyčíslitelné hodnoty, jenž visel po boku Bruegelových dalších děl ze světových muzeí, zhlédlo 408 tisíc návštěvníků.

Senoseč patří k zásadním dílům západního výtvarného umění. Vznikl roku 1565 pro antverpského kupce Nicolaese Jongelincka a původně byl součástí cyklu šesti maleb. Předpokládá se, že každá z nich představovala dva měsíce, v případě lobkowiczkého obrazu červen a červenec. Tři z obrazů série jsou trvale vystaveny v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni a jeden v newyorském Metropolitním muzeu; poslední se nedochoval. Společným vystavením čtyř obrazů z cyklu Roční období se podařilo Bruegelovo dílo představit tak, jak tomu nebylo po více než 350 let.

Vedle Senoseče je možné vidět v Lobkowiczkém paláci i dočasnou výstavu dvou obrazů od Bruegelových synů. Malby jsou ze zámku Nelahozeves, kam se vrátí po zahájení zámecké sezony 23. března. Pieter mladší (1564 až 1638) a Jan starší (1568 až 1625) ve své malířské kariéře následovali svého otce, přesto každý z nich vytvořil zcela odlišné dílo.

Pieter kopíroval styl svého otce spolu s kompozicemi vesnických scén. Obraz Zimní krajina, jenž je nyní v Lobkowiczkém paláci, je ale unikátní díky své kompozici a nečerpá ze žádné práce jeho otce. Jsou známé další dvě verze tohoto obrazu. Jan také maloval vesnické scény, ale i rozsáhlé krajiny, zátiší, alegorické, mytologické a náboženské výjevy, jako je například i vystavený obraz Svatý Martin dělící se o svůj plášť. Jan tvořil ve svém vlastním stylu a měl mnoho následovníků a imitátorů.