Zhruba pět desítek velkých olejů na plátně vystavuje do 31. ledna v pražském Mánesu Jiří Načeradský. Na obrazech, jejichž názvy V žáru lásky, Zelený sex nebo Lásky žár naznačují erotický podtext, jsou častým námětem ženy označované jako Venuše a Kudlanky.
"Buclaté dámy jsou Venuše a ty hubené Kudlanky," řekl ČTK před vernisáží Načeradský. Sedmdesátiletý významný představitel českého figurativního umění až na dvě výjimky vystavuje díla vzniklá v loňském roce. Původně zamýšlel ukázat 70 pláten, nakonec Výstavní síň Mánes z prostorových důvodů nabízí jeho děl o dvě desítky méně. "V Mánesu tak bude zhruba jedna třetina toho, co jsem za poslední dva roky vytvořil," podotkl pracovitý umělec, který podle svých slov malbami "usiluje o bezprostřední vtažení do děje".
Vedle Kudlanek a Venuší jsou častými náměty Načeradského děl milenecké dvojice, vyjádření pohybu během a tancem a výjevy z pivnic, které podle kurátora výstavy Richarda Druryho vyjadřují "stav věčného čekání". "Načeradského díla charakterizuje ostrá ironičnost, otevřená láska a snaha dostat se k jádru lidské humanity," podotkl Drury. Dodal, že Načeradského "obrazy z jednoho vrhu" ukazují, jak vypracovává několik variací na dané téma, z nichž každá je svébytným originálem, odkrývající další rozměr problematiky.
Jiří Načeradský se narodil 9. září 1939 v Sedlci na Benešovsku. V letech 1957 až 1963 vystudoval Akademii výtvarných umění. Od roku 1987 je členem Volného sdružení 12/15, samostatně vystavoval poprvé v roce 1967 v galerii mladých v Mánesu. Načeradský byl vůdčí osobností tvorby "nové figurace" 60. let, která navazovala na groteskní tendence v českém umění a je podle literárního směru nazývána magickým realismem. Do této polohy se umělec s velkým kreslířským talentem dopracoval přes poznání surrealistické tvorby.
Koncem 60. let vytvořil řadu pláten přepisujících reportážní sportovní fotografii. Po odmlce na počátku 70. let přešel od figurace k zobrazení mechanismů, od olejomalby přešel k akrylu a současně parodoval v návaznosti na pop-art postavy amerického kresleného filmu. V 80. letech se vrátil k tradičnější figuraci, ovšem groteskně deformované. Po listopadu 1989 se stal nejprve docentem a roku 1991 pak profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze.
Zastoupen je například v Centre Georges Pompidou v Paříži, Národní galerii v Praze, Galerii hlavního města Prahy, téměř všech regionálních galeriích České republiky a mnoha soukromých sbírkách po celém světě.
Foto: ČTK
