Slovenský architekt Dušan Jurkovič, který se narodil před 150 lety, 23. srpna 1868, byl výrazným představitelem secesní architektury a vytvořil osobitý styl, výrazně ovlivněný lidovou architekturou. Inspiraci hledal i u anglického hnutí Arts and Crafts. Jeho unikátní soubory staveb zdobí Luhačovice, Brno či beskydské Pustevny.
Kořeny vztahu Jurkoviče k lidovým formám lze nalézt v rodinném zázemí, narodil se v Turé Lúce, otec patřil k známým slovenským vlastencům, matka byla znalkyní lidového umění. Po studiu na nižším gymnáziu v Šoproni odešel do Vídně, kde v letech 1884 až 1889 studoval na Státní průmyslové škole.
Během praxe v ateliéru architekta Blažeje Bully v Martině ho zaujaly práce lidových tesařů ve dřevě. Šest let pracoval v ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně, kde studoval valašské lidové stavby. Spolu navrhovali valašskou dědinu a další folklórní stavby pro národopisnou výstavu v Praze.
Ovlivnil celé Luhačovice
Později se přesunul do Brna, kde se záhy zapojil do brněnského kulturního života, navázal přátelské vztahy s Jiřím Mahenem, bratry Mrštíkovými, Josefem Merhautem. Stal se členem Klubu přátel umění, s jehož podporou vydal publikaci Pustevny na Radhošti (1900).
Z Jurkovičových brněnských realizací je nejvýznačnější vlastní vila v Žabovřeskách, jež slučuje principy lidové tvorby s aktuálními podněty vídeňské moderny a britských vzorů. V Luhačovicích Jurkovič v letech 1902 až 1914 zásadně ovlivnil vzhled jednotlivých budov i celý urbanismus tamních lázní. Za první světové války také realizoval řadu vojenských hřbitovů v lidovém stylu v polské Haliči. Jurkovič zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě.
