V Sázavském klášteře pokračuje odkrývání a restaurování zabílených fresek v křížové chodbě bývalého konventu, které byly objeveny v roce 2007. Fresek je v chodbě 24, dosud jich restaurátoři odkryli sedm. Letos obnovili výjev, na němž svatý Prokop křísí utopeného z řeky Sázavy znamením kříže, řekla ČTK kastelánka Jaroslava Matoušová.
Kromě toho se v letošním roce podařilo také vyčistit takzvanou mariánskou zahradu. "Příští rok by se měl tento prostor začít využívat pro návštěvníky při příležitostných kulturních nebo edukativních činnostech," uvedla Matoušová.
Rozsáhlý obrazový cyklus v chodbě konventu, zachycující dějiny kláštera v konkrétních událostech, vznikl jako součást barokní obnovy svatoprokopského dědictví v letech 1746 až 1750. Po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785 světští majitelé, kteří z kláštera udělali zámek, malby zabílili, aby tak zastřeli mystiku místa.
Existenci fresek potvrdil před lety restaurátorský průzkum. Ukázalo se, že obrazová výzdoba je ve všech 22 klenbách i na zdech křížové chodby. Podle dřívějších odhadů by mohly být všechny fresky odhalené do roku 2032, kdy se slaví tisícileté výročí založení kláštera.
V květnu 2016 získala církev od státu v rámci restitucí část areálu zpět do svého vlastnictví. Šlo o kostel svatého Prokopa, který je ústřední budovou areálu Sázavského kláštera, torzo gotického trojlodí s věží a faru. Všechny tyto tři budovy mají být v následujících letech opraveny, z Integrovaného regionálního operačního programu jde na projekt přes 100 milionů korun. "Minulý pátek se měly otevírat obálky pro dodavatele projektu, který se týká opravy kostela, dokončení restaurování nedostavěného trojlodí a budovy fary," uvedla Matoušová.
S rekonstrukcemi počítá také Národní památkový ústav, který získal do vlastnictví většinu nemovitostí po benediktinech. Zpracovány jsou již projekty, bude se ale muset vyřešit, které části se začnou opravovat jako první a z kterých dotačních titulů budou rekonstrukce financovány.
Poutník Prokop založil v Sázavě na začátku 11. století družinu, kterou později kníže Oldřich povýšil na konvent řehole sv. Benedikta. V roce 1032 byly také postaveny první částečně soukromé klášterní budovy. Téměř tři čtvrtiny století v ní žili slovanští mniši, Sázava tehdy představovala jedinečné středisko staroslověnského písemnictví a liturgie. V roce 1096 se v klášteře usídlili pražští latinští mniši, nadále ale zůstal centrem duchovní i literární vzdělanosti a rozvoje uměleckých řemesel.
