Baletní mistr
Zemřel legendární Pan Slepice. Známému komikovi Jaroslavu Čejkovi bylo 86 let

Jeho poznávacím znamením nebyly jen velké posmutnělé oči, pohybový talent a subtilní postava, ale hlavně obrovské srdce plné lásky. Lásky, kterou věnoval své matce. Baletní mistr, mim a velký komediant Jaroslav Čejka zemřel ve věku 86 let, opuštěný a smutný, jenom velké oči zůstaly až do konce živé.

Jaroslav se narodil v Ostravě 22. července 1936. Měl o deset let starší sestru. Maminka v těžkých dobách zůstala na obě děti sama, možná právě v tomto čase začal malý Jaroslav vůči ní pociťovat určitý dluh. Paní Čejková se s dětmi přestěhovala do Prahy. Jaroslav se s tancem poprvé setkal u své sestry baletky a byla to láska na první pohled. Zapsal se do baletní školy a poměrně brzy debutoval.

Byl originál

Ač velmi drobný, nikdy nesplýval s davem. Nejenom svým talentem, vkusem, ale hlavně naturelem se Čejka odlišoval. Prosadil se velmi mladý jako Rudovous v Labutím jezeře, bylo mu tou dobou pouhých sedmnáct let. Už jako dvaadvacetiletý získal vytoužené angažmá v baletním souboru Národního divadla a setrval v něm sedmnáct let; s ohledem na "životnost" tanečníků je to opravdu dlouhá doba. Zde vytvořil desítky velkých rolí. Jeho styl byl vždy velice specifický, i proto jej režiséři obsazovali tak, aby maximálně těžili z jeho originálního komediálního talentu.

Stal se ikonou

Čejka byl políben múzami, měl nápady a nebál se v době hluboké totality ukázat divákům naprosto odlišný druh umění. Avšak doba, ve které žil, mu mnohé vzala. Nikdy se nemohl veřejně doznat ke své odlišné sexuální orientaci, a to ani před těmi nejbližšími. Možná i proto se oddaně věnoval umění. I když patřil k oporám baletu Národního divadla, tanečníka si většina vybaví jako "pana Slepici", někteří jako Tinu Turner, operní zpěvačku, černošku či cikánku z různých estrádních pořadů. Ale objevil se i v desítkách menších filmových rolí, například v televizním snímku Záskok, pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, v dramatu Lidé z maringotek, a hlavně jako bavič v každoročním Silvestru a také oblíbeném pořadu Možná přijde i kouzelník, kde diváky vytrvale bavil svou "slepicí". Jeho styl byl odzbrojující a nadčasový. Česká travesty komunita ho považuje za svého průkopníka a hrdě se k jeho odkazu hlásí. "Vždy jsem to bral jako svou práci, miloval jsem, když se lidé smáli, a hlavně jsem miloval parodii, nebylo to o potřebě být v ženských šatech," svěřil se pro Českou televizi.

Vykoupené bezpečí

Talentovaný tanečník měl v sedmdesátých a osmdesátých letech mnoho nabídek ze zahraničí, měli o něj zájem v Austrálii, mohl tančit v Hollywoodu, ale hlavně o něj stáli ve Stuttgartu, kde byl v té době naprosto výjimečný baletní soubor. Jaroslav vše vytrvale odmítal. Kvůli mamince. S matkou ho pojil vztah, který bychom mohli bez uzardění pojmenovat Oidipův komplex. "Matka se odstěhovala se mnou do Prahy. Byla na mě pyšná, ale neznamená to, že bych byl rozmazlený. Vždycky se těšila, že budu ve velkoměstě a že budu slavit úspěchy," svěřil se. Ale pravda byla, že maminka otevřeně řídila celý jeho život. On měl pocit, že jí něco dluží, a ona ho svazovala výčitkami. Celý život s ní bydlel, staral se o ni, nesměl si domů nikoho vodit, nesměl se s nikým ani přátelit. "Ona žárlila, ale bála se o mě, bála se, že by mi někdo ublížil, a mně to dávalo pocit bezpečí a jistoty," řekl po její smrti. Paní Čejková se dožila požehnaného věku sto sedmi let a po celou dobu, i když už sám nemohl na nohy, se o ni její syn obětavě staral. O své sexuální orientaci mlčel, pro matku to bylo tabu, stejně jako pro celou tehdejší společnost. "Nikdy jsem nebyl na rande, mým vztahem bylo divadlo." A divadelní obec mu v roce 2007 vzdala hold nejvyšší, získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet.

Osamocený konec

Až když matka zemřela, začal slavný tanečník a mim pociťovat opuštěnost. Komik, který celý život upsal rozveselování publika, zůstal na stará a velmi bolavá kolena sám. Dožil v domově důchodců v pražských Kobylisích a musel se potýkat také s hmotnou nouzí. I když celý svůj život plně pracoval a nepobíral malou gáži, jeho důchod byl tristní. "Ačkoli jsem měl vysokou gáži, mám důchod jen 2300 korun," prozradil výši svého důchodu. "Já jsem se o to moc nestaral. Tak mi dali prd," řekl deníku Aha! zlomeně. Ke konci života se u něj sešly dvě obávané nemoci stáří - Parkinsonova a Alzheimerova choroba. Zemřel ve věku 86 let. Jako místo rozloučení a posledního odpočinku zvolila rodina Opavu.