Dcera Bolka Polívky
Herečka Anna Polívková: V divadle se cítím nejlíp
26.01.2011 11:35 Rozhovor
Anna Polívková, dcera známého herce Bolka Polívky, miluje tanec. Tančí ráda v divadle, ale také na večírcích se svými přáteli. "Povídání mi moc nejde, tak jsem ráda, když se tančí," řekla v rozhovoru pro TÝDEN.CZ herečka, která připravuje taneční vystoupení s romskými tanečníky ze skupiny Salut Roma.
Zkoušíte taneční představení Případy doktora Toureta aneb Přijďte tančit. Divákům slibujete i romskou zábavu. Můžete ten projekt přiblížit?
Je to výjimečná akce. My už to hrajeme asi rok a půl, chodí k nám lidi, je to zábava a máme to rádi. Celé to představení je o tom, že tanec je úžasný lék, že člověku je dobře, když tančí, na chvíli si od všeho odpočine a je chvilku svobodnej. Což podle mě romská kultura obnáší v maximální míře. Divadlo Ponec se rozhodlo, že by se po představení mělo tančit. A mladí tanečníci ze skupiny Salut Roma se o to postarají. O živou hudbu se zase postará kapela Iby & Chipsy Empire.
Prý jste spolupracovala na choreografii...
Oslovili mě VerTeDance, což je taneční trio. Jsou to tanečníci, kteří dělají klasickou choreografii. Spolupracovali jsme spíš na charakterech těch postav, což není úplně choreografie v klasickém slova smyslu - je to ten tanec, který tam zastupuje roli tance.
Práce na autorských projektech vás baví?
To je taková moje nejmilejší oblast, mě hrozně baví ta spolupráce s lidmi. Baví mě tahat z nich věci, o nichž třeba ani nevěděli, že je v sobě mají.
Jste přísná, nebo dokážete ze svých požadavků slevit?
Bohužel je nutné slevovat z požadavků. Těžko dostanete tanečníky zaplacené na celý den, aby už neměli nic jiného, a tak musíte slevovat. Doufám, že se mi někdy podaří mít takový projekt, na který budeme mít dost peněz a bude možné dva měsíce intenzivně pracovat, to je můj sen. Ale i tak mě to baví, divadlo má tu výhodu, že se dá dotvářet ještě během hraní.
Jste pohybově nadaná. Ráda také tančíte na večírcích se svými přáteli?
Já moc nevidím důvod k tomu pařit bez tance, mám to tak hozené. Povídání mi moc nejde, tak jsem ráda, když se tančí. A když se netančí, tak jsem trochu nervózní.
Je vám bližší práce na jevišti, ve filmu nebo v televizi?
Každé médium poskytuje jiné zkušenosti, asi bych si neuměla úplně vybrat. Bylo by mi smutno bez televize i filmu a bylo by mi líto, že jsem si to nevyzkoušela. Ale v divadle se cítím nejlíp, jako doma. Mám pocit, že tomu trochu rozumím.
Umíte se poprat s kritikou na váš herecký výkon?
Mě nikdo nekritizuje (smích). Už jsem se to naučila zpracovat, je to potřeba. Je důležité naučit se vzít to pozitivně a umět to zpracovat, i když ten útok je třeba někdy zlý. Je škoda, že se člověk nechá někdy zablokovat a chvíli to trvá.
Máte tři malé sourozence, jak s nimi vycházíte?
Protože jsem v Praze, vídáme se málo. Ale máme se rádi. Je to krásný.
Annu Polívkovou můžete v představení s názvem Případy doktora Toureta doplněném nefalšovanou romskou zábavou vidět už tento pátek 28. ledna od 20 hodin v pražském Divadle Ponec.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.