Na spoustě konferencí vystupují chytří lidé, kteří mají publiku co říci, ale bohužel neumějí sdělit nějakou jasnou a čitelnou zprávu. S naší akcí Život na hraně nám pomohl kouč Arnošt Štěpánek a výsledek stál za to. V následujícím textu vysvětluje své postupy.
Minulý týden mě na konferenci Život na hraně překvapilo, jak se různorodá směsice řečníků ze zcela odlišných oblastí může skvěle doplňovat a jak prostor, který byl "na hraně", podtrhl parádní vyznění celé akce. Ale největším překvapením byli pro mě vystupující, kterým jsem měl možnost pomáhat s tvorbou prezentací. Zaměřili jsme se přitom na pět důležitých věcí, které možná pomohou i vám.
První krok je ujasnit si, co je vlastně cílem příspěvku. Vím, zní to absurdně, ale nevěřili byste, jak málo lidí přemýšlí o cíli prezentace. Ujasnit si, co je ta jedna myšlenka, která shrnuje celý váš příspěvek.
Druhý krok je vymyslet si výborný úvod - to, čím zaujmete, čím získáte pozornost publika.
Každý k tomu na Životě na hraně přistoupil jinak. Ivona Danziger se nebála přijít postříkaná od barev, Jan Čep vstoupil do zhasnutého sálu se svíčkou, kterou poté sfoukl, Jiří Navrátil se i přes své mládí představil jako vědec ve výslužbě.
Zatřetí je dobré, aby člověk pochopil, že ke své prezentaci často ani nepotřebuje slidy.
Začtvrté je třeba dobře natrénovat úvod a závěr.
A nakonec se člověk musí zbavit strachu. Vyhnat z hlavy všechna ta "neměl bych mít ruce v kapsách", "měl bych působit uvolněně", "co když něco nevyjde?" atd. Vždycky se něco pokazí, vždycky je něco, co nevyjde - a právě to je to, co dělá prezentaci prezentací, a také to, co posluchače nejvíce baví - a co nejvíce funguje.
Nebojte se postavit prezentaci "na hranu". Nebojte se zkoušet nové věci, hrát si. Když to bude z vás, lidé se budou bavit a odpustí vám spoustu chyb.
