Taky jste stáli hodiny frontu na pamětní dvacetikorunu?

"Lidi zkrátka ovládá pocit, že některé věci by měli mít doma," říká Jindřich Jirásek, organizující mezinárodní veletrh Sběratel, o bláznění těch, kteří jsou ochotni stát hodinové fronty na pamětní dvacetikorunu nebo nulovou eurobankovku.

Kdysi jsme spolu seděli v redakci Marketing&Media, bylo to po roce 2000, kdy doznívala zlatá éra výstavnictví. Když srovnáš situaci tehdy a teď, jak se žije organizátorům výstav?
Zlatou éru ukončila krize v roce 2008 a s ní spojené krácení marketingových rozpočtů (a to hlavně z centrál zahraničních firem) ruku v ruce s masivním nástupem internetu, který umožnil snadnou distribuci a hlavně vyhledávání kontaktů. Protože o ty jde na veletrhu především. Celkově pak šlo o završení jedné velké éry, kdy firmy dobudovaly vlastní distribuční sítě a cesty, jak komunikovat se zákazníky a obchodními partnery. A také zjistily, že i když už na to zase peníze mají, na veletrh se už vracet nechtějí.

Nechtějí, avšak veletrhy stále fungují...
Jak se velké veletrhy začaly zmenšovat, reagovali na to organizátoři slučováním různých, alespoň trochu příbuzných akcí do jednoho termínu a pod jednu střechu. Dostaneš více návštěvníků na jedno místo, ušetříš na reklamě i provozních nákladech, jako je stavba expozic. Dalším trendem je specializace, atraktivní doprovodný program v podobě různých konferencí a seminářů plus osobní přístup. To je v kostce i náš případ - vedle Sběratele, který má široký záběr napříč různými nomenklaturami, máme dva veletrhy specializované jen na minerály a drahé kameny a nově jeden jen na poštovní známky, mince a bankovky.

Prošli jste holešovickým výstavištěm, Letňany, různými hotely. Nabízí dnes Praha organizátorům výstav a veletrhů podmínky adekvátní roku 2018?
Když projíždíš Německem, máš tam v každém větším městě výstaviště. Nevím, nakolik se to promítá do hospodářského úspěchu Německa, ale určitě to nebude náhoda. V Essenu můžeš jako vystavovatel cestovat na vystavovatelský průkaz zdarma MHD po městě, na zahájení veletrhů vždy dorazí někdo z radnice. U nás platí určitě to poslední, jinak si ale asi udělá obrázek každý sám. Měsíc poté, co na světové výstavě Praga 2008, která probíhala spolu se Sběratelem v Holešovicích, ukázala modrého mauritia ze své sbírky britská královna, lehla půlka výstaviště popelem. Letos byl modrý mauritius na světové výstavě v Praze znovu a bylo smutné neustále vysvětlovat návštěvníkům z ciziny, že na výstavišti je opravdu pořád místo haly stan.

Mimochodem, když jste před deseti lety vystavovali modrého Mauritia, lidé na něj stáli mnohahodinové fronty. Letos v srpnu se na veletrhu Praga známka v ceně sto milionů korun objevila zas. Byl jsem se podívat a přede mnou nestálo ani deset lidí. Co se změnilo?
Vedle místa, tedy že výstaviště v Holešovicích nahradil hotel Clarion, se změnila hlavně doba. Lidí, kteří vědí, co je modrý mauritius, a byli nadšení, že se se na něj můžou podívat, bylo prostě před deseti lety víc. Svou roli pak určitě sehrál termín. Půlka srpna, kterou zvolil organizační spolek Svazu českých filatelistů, není ideální doba pro pořádání veletrhů ani výstav. A tehdy bylo určitě silnější promo, a to hlavně v médiích, dramatický záznam příjezdu modrého mauritia z letiště na výstaviště za doprovodu policejní eskorty tomu zájmu určitě také výrazně pomohl.

Klíčová výstava, kterou organizuješ, je Sběratel. Co lidé nejvíce sbírají?
Sběratel je dneska největším prodejním setkáním sběratelů poštovních známek, mincí, bankovek, pohlednic, minerálů a dalšího sběratelství ve střední a východní Evropě. Máme stabilně kolem 220 vystavovatelů a 10 tisíc návštěvníků, z toho u obojího více než třetina jsou cizinci. Veletrhu se účastní mincovny, poštovní správy, aukční domy a dealeři z celého světa, celkově ale dominují filatelie a numizmatika s tím, že mince, medaile a bankovky začínají mít lehce navrch. A to přesto, že globálně vzato filatelie je větší a silnější na počet sběratelů i objem protočených peněz. Sbírat nebo investovat do mincí, medailí a bankovek je ale přece jen snazší. Odráží to i návštěvnický trend, vedle klasických sběratelů roste v posledních pěti letech počet návštěvníků, kteří nejdou doplnit sbírky, ale investovat.

Kde se v celé mozaice sběratelství, tzn. bazary, aukce, kluby, oceňování sbírek, on-line prodej a další, nacházejí výstavní akce, jako je Sběratel? Přináší návštěva těchto akcí nějaké specifické benefity?
Sběratelství se dnes v zásadě odehrává na aukčních portálech na internetu, na klasických "kamenných" aukcích, jejichž význam stále roste, a na specializovaných veletrzích, jako je ten náš. Klasické obchody jsou na ústupu a bohužel i řada bleších trhů, které se mnohdy mění na trh domácích šperků a designových věcí nebo potravin s prošlou záruční lhůtou. Veletrh jako Sběratel nabízí návštěvníkům několik zásadních výhod. Mají možnost porovnat zboží od několika desítek prodejců na jednom místě, přesvědčit se na vlastní oči o jeho kvalitě a pravosti a hlavně se osobně potkat. Když chceš koupit minci za sto tisíc, chceš vědět, kdo ti ji prodává. A stejně tak, když něco sbíráš, chceš si o tom s podobně "postiženými" kamarády z druhého konce republiky popovídat u kafe nebo piva. Osobní kontakt je zkrátka něco, co nikdy ani seberychlejší internet nenahradí.

Jak do pořádání výstav promluvil on-line?
Určitě zásadním způsobem. Věci, které bylo dříve možné koupit jen ve specializované kamenné prodejně nebo na veletrhu, lze během pár minut objednat z druhého konce světa. Ovšem s riziky, tedy že přijde něco jiného, poškozeného, padělaného. Těžko také narazíš na nějakou raritu nebo výhodnou koupi, která tě na veletrhu prostě praští náhodou do očí. A hlavně je to pak takové bezkrevné sbírání, bez vzrušení a adrenalinu, který dokáže vybudit právě jen návštěva veletrhu, burzy nebo blešího trhu.

Takže razíš takový sběratelský komunikační retro styl založený na klasickém světě bez on-linu?
To ne, v on-linu nespíme ani my. Spustili jsme ve zkušebním provozu portál Sberatel.info, který má ambici být hlavním zdrojem zpráv ze světa sběratelství pro sběratele i laiky, máme takzvaný Klan sběratelů, ve kterém je už dnes přes 6 tisíc lidí, jimž pravidelně posíláme newsletter s výběrem těch nejzajímavějších zpráv, a v kampani na návštěvníky mohutně využíváme Facebook a Sklik. Ze zkušenosti nám v on-linu tyhle kanály vyšly jako nejrelevantnější pro komunikaci s naší cílovou skupinou. Sberatel.info a Klan sběratelů nám mají pomoct nejen promovat nenásilnou cestou naše vlastní akce, ale do budoucna se stát dalším generátorem příjmů.

Jak je to tedy s nástupem mladé generace? Co marketingově oblíbené generace mileniálů, Z...? Sbírají něco?
Česko a obecně střední Evropa je sběratelskou mocností, sběratelství tady má silnou tradici už od dob Rakouska-Uherska. Generační propad, a to hlavně u filatelie, je ale očividný, a nejen u nás. U mincí a bankovek je to podstatně lepší, což je dáno, jak už jsem říkal, snazším proniknutím do problematiky. Ale vidíme, že mezi návštěvníky sílí generace Husákových dětí. Právě jako malí něco sbírali a teď, když už mají zajištěnou rodinu, dům, auto a příjem, který jim umožňuje investovat do něčeho, co jim dělá radost, se ke sběratelství vracejí.

K výročí republiky vydala ČNB pamětní dvacetikoruny a lidé na ně stáli hodinové fronty, podobně na veletrhu Sběratel se lidé vrhali na nákup pamětní české eurobankovky. To přece nejsou skuteční sběratelé, co to je za lidi, kteří najednou mají puzení vlastnit nějakou podobnou "zbytečnost"?
Jak jsem říkal, sběratelství je u nás pevně zakořeněné, a i když se mu systematicky nevěnují, mají lidé pocit, že jsou věci, které by prostě měli mít doma pro další generace. A jestli budou mít jednou hodnotu, kdo ví, zeptej se mě za padesát let... Pro nás je to každopádně jedině dobře. Všechny tyhle věci se určitě objeví u prodejců na veletrhu, takže na koho už nezbude, půjde si je koupit, byť za vyšší cenu, tam. A určitě to zvedne zájem o sběratelství jako celek, protože se o něm prostě mluví. Navíc jsou to, na rozdíl třeba od obrazů, kde se veřejnost dozví hlavně o aukčních rekordech, dostupné věci, které si může dovolit každý. Proto měla takový úspěch na letošním Sběrateli první česká eurobankovka s nulovou hodnotou. Stála padesát korun a stála se na ni třiapůlhodinová fronta.

Co patří ještě k dnešním hitovkám mezi širší veřejností?
Že se dobře prodávají limitované nebo sběratelské edice, vědí prodejci už dávno, jen je dnes díky technologiím snazší a méně nákladné je vyrábět, takže jich přibývá. Což je samozřejmě pro sběratele jedině dobře. Jinak sběratelskou oblastí s nejrychleji rostoucím zájmem jsou určitě právě vinylové desky. Je relativně snadné začít je sbírat, omezen jsi de facto jen vlastním hudebním vkusem a tím, v jaké kvalitě si můžeš dovolit desku koupit...

Začínám mít podezření, že jsem docela pracháč, na přelomu 80. a 90. let jsem kupoval kdeco...
Hardcore sběratelé by ti samozřejmě řekli, že to tak jednoduché není a i na desky existují tlusté katalogy, záleží, kdy a kde byla vylisována apod. Nicméně když sbíráš hlavně pro radost, můžeš začít hned. My jsme tenhle trend podchytili před třemi lety a souběžně se Sběratelem začali pořádat jednodenní akci s názvem Vinyl & Stereo Expo. Dnes na ni jezdí prodejci z Německa, Nizozemska nebo Francie a letos jsme museli před hlavní vchod postavit navíc speciální stan jen pro rock a metal.