Proč mnoho značek stále své zákazníky odrazuje nesmyslnými podmínkami, příkazy a direktivními povely. Pro MarketingSalesMedia o tom píše kreativní ředitel a poradce při budování značek Vilém Rubeš. Ukazuje, jak je pro lidi v marketingu a obchodu důležité, dívat se na svět očima spotřebitelů, zákazníků, nakupujících. A myslet jejich hlavou.
"Vzhledem k očekávanému zájmu doporučujeme si místa na festivalu piv rezervovat. Je to úplně jednoduché: do formuláře vepíšete jméno, příjmení, firmu, poštovní adresu, e-mailovou adresu. Pak si vyberete, v které půli stanu chcete posedět (povinné). Teprve poté zadáte datum a hodinu. Hodinu přesně dodržet! A až nakonec se vám objeví, na kolik ta legrace přijde. A pokud vás ta suma překvapí, běžte jinam!"
Ne, samozřejmě že to takhle nenapsali. Skoro. Ale je to přesný popis postupu, který musíte vykonat, chcete-li si na pivní akci rezervovat stůl pro dva za lidových 1.170,- Kč.
Nezapomenu na výraz, který nasadila obsluha fast foodu, když si - pět minut pěšky od orloje - do podniku dovolila vstoupit skupina cizáků a hovořit podivným jazykem. Ani ukazování by však nešťastníkům nepomohlo, provozovatel pečlivě popsal nabídku na menu boardech jen vlastenecky. Ten výraz říkal jasně: "Běžte jinam!"
Nerozměňujeme. Nepodáváme. Přineste si vlastní. Čtěte pozorně vyhlášky. To tu neděláme, to musíte támhle! Systém se zavedl, od zákazníka se čeká jen "zaplať."
To, co mě těší, je stále se zvyšující pravděpodobnost, že zákazník má kam jít jinam. To, co mě děsí, je stále tak vysoký počet značek i míst prodeje, odkud je tam v 21. století posílají.
