Krize a hladový lid Prahy aneb noviny před sto lety

"V neděli potáhne hladový lid pražskými ulicemi," vyhrožovalo už s týdenním předstihem Právo lidu, tribuna sociálních demokratů. Velkou demonstraci na Staroměstském náměstí plánovali "socani" na neděli 18. července 1909. Třicetitisícový hladový pochod nakonec proběhl bez větších střetů s policií, tedy i bez zranění demonstrantů. Tutéž neděli se ale vraždilo v Janově u Nového Boru. V Berlíně a u Veverské Bítýšky u Brna se tentýž den odehrály motorkářské tragédie.  

Krvavá obžaloba vlády

Pražská radnice demonstraci na Staroměstském náměstí zakázala a jako alternativu navrhla Havlíčkovo náměstí. Stalo se ve středu 14. července 1909. "Žádosti o propůjčení Staroměstského náměstí k nedělnímu táboru lidu proti drahotě nebylo vyhověno. To nejmenší, v čem mohla obec pražská trpícímu lidu vyjít vstříc, bylo odmítnuto, bez udání důvodů, bez omluvy, prostým velkopanským: Ne!," rozčilovalo se Právo lidu.

Rozlícená redakce pak ve čtvrtek 15. července vydala na titulní straně takřka revoluční výzvu: "Nedáme si vzíti právo ku krvavé obžalobě zchátralého společenského zřízení, které odsuzuje miliony nejpilnějších členů společnosti ku strádání hladem s celými jejich rodinami. V neděli všichni do ulic a na tábor!"

O čtvrtinu dražší jídlo

Na svobodu slova si tedy politické strany v Rakousku nemohly stěžovat, když cenzurou prošel i tak plamenný apel. Jaké však byly konkrétní důvody k vyhlášení hladové demonstrace? Hospodářská krize dopadla na Evropu už v průběhu roku 1908, do léta 1909 se pak zdražily základní potraviny průměrně o čtvrtinu, aniž zaměstnavatelé navyšovali mzdy. Extrémně podražila mouka, ze 30 haléřů v roce 1906 na 52 haléřů v roce 1909, kilogram vepřového masa z 1,20 na 2,38 K a kilogram másla z 2,40 na 3,52 K.

Průměrný dělnický plat v Praze však činil pouhých 20 korun týdně, na venkově dokonce jen 10 korun. "Hrozná nálada panuje v rodinách dělnických," tvrdilo Právo lidu.

Zlatá žeň pro lichváře

Za potravinovou krizi vinila sociální demokracie především ochranářské praktiky českých agrárníků. Ti během jara svými obstrukcemi zablokovali v parlamentu dohody Rakouska s balkánskými státy o dovozu levného masa i dočasné zrušení obilních cel na polské obilí.

Od počátku července se navíc rozhádaný parlament nebyl schopen domluvit ani na programu schůze a jeho činnost byla dočasně zastavena. "Bursiánští lichváři mají zlatou žeň z drahého obilí, agrárníci jásají, že byla zmařena každá sebemenší úleva hladovějícímu lidu rozbitím sněmovny, že lichva a drancování chudého lidu jsou na další měsíce zajištěny," dedukovalo Právo lidu.

Soukup: Spojuje nás zoufalství!

Na Havlíčkově náměstí se nakonec v neděli 18. července 1909 sešlo třicet tisíc demonstrantů a dav podpořil společnou rezoluci, v níž bylo žádáno o nové svolání parlamentu a "zrušení celních šraňků pro dovoz obilí a mouky, dobytka a masa k nám". Sociální demokraté přidali i politické požadavky, především vyhlášení svobodných voleb pro města a obce. Parlament už byl zvolen podle všeobecného a rovného hlasovacího práva, v obcích se ale dosud volilo podle ne úplně demokratického kuriového systému.

"Jedno jest, co nás sem přivedlo, co visí ve vzduchu a čeho jest si každý z nás vědom - pocit krajního zoufalství," prohlásil z tribuny říšský poslanec za sociální demokracii František Soukup (1871-1940). Revolučně naladěný Soukup se přitom v období 1. republiky stal umírněným politikem, který získal post ministra spravedlnosti i předsedy senátu.

Po skončení projevů se dav pokojně rozešel a velké množství účastníků se přesunulo na Václavské náměstí. Tady se mezitím odehrály dvě menší demonstrace, národní socialisté se sešli u svého národního domu U zlaté husy, agrárníci před redakcí Národní politiky, která obhajovala obstrukční metody českých agrárníků ve vídeňském parlamentu.

Páter a četníci v Náchodě

Demonstrovalo se i na venkově. Nejvzrušenější scény se odehrály v Náchodě, neboť zdejší hejtmanství tábor lidu zakázalo. "Lid nedal si vzíti právo k protestu a dnes dopoledne sešly se velké zástupy tkalců z Náchoda a okolí na Karlově náměstí," hlásil do Prahy zvláštní zpravodaj deníku Právo lidu.

Zástupy se zastavily před hejtmanstvím a na výzvu k rozchodu nereagovaly. Komisař Šlechta proto proti davu poslal 50 četníků, ale tkalci se policejní akci dokázali zasmát. "Ironický potlesk ozval se z řad demonstrantů," líčil zpravodaj. Ke tkalcům se v tu chvíli začali přidávat i lidé, kteří se ve farním chrámu účastnili nedělní bohoslužby. Scéna dostala na komičnosti, když se místní farář svoje ovečky snažil nahnat nazpět do chrámu, zatímco náměstím pochodovali četníci s napřaženými bajonety a rozháněli dav. Dvacet lidí bylo zatčeno, avšak záhy je policie opět propustila.

Vražda u Nového Boru

"Hladové bouře" si tedy nevyžádaly oběti ani zraněné. To ale neznamená, že se neděle 18. července 1909 obešla bez četných osudových tragédií. V Janově u Nového Boru se dokonce vraždilo. "Ve sklepení vedle krámu obchodníka Ulsera nalezena byla jeho hospodyně s roztříštěnou lebkou a 12leté děvčátko ze sousedství. Děvčátko byl přivedeno k vědomí a slabým hlasem na otázku, kdo spáchal ten zločin, odpovědělo: Wenke." Wenke byl patnáctiletým učedníkem u malíře skla, byl zatčen a přiznal se. Loupežnou vraždu si připravoval 14 dnů, vynesla mu 22 korun a 51 haléřů.

Dvě tragédie motorkářů

Neděli 18. července bylo možno označit také jako osudový den pro motorkáře. Při závodech v botanické zahradě v Berlíně vjel jeden ze závodníků přes zábradlí do diváků, motor stroje vybuchl a zapálil tribunu. Tři osoby uhořely, 32 osob bylo zraněno.  Tentýž den kolem  čtvrté hodiny odpolední projížděli dva výletnicí na motorce s přívěsným vozíkem úsekem mezi Lažánkami a Veverskou Bítýškou na Brněnsku. "V největším svahu nad městečkem praskla brzda a stroj strašnou rychlostí narazil na topol," uvedla dobová zpráva. Oba výletníci se zabili na místě, jeden si přerazil vaz, druhý si roztříštil lebku. "V nešťastnících byli zjištěni Fr. Daniel a J. Sova, právník a úředník z Jundrova."    

Foto: Repro Ivan Motýl