Daniel Landa: Dokud neletí zápalná lahev, jsem v pohodě

26. 3. 2012 12:38
Daniel Landa stojí mezi režisérem Robertem Sedláčkem (vpravo) a hercem Karlem Dobrým na natáčení filmu Den po Mnichovu. Ten je součástí cyklu ČT České století.
Daniel Landa stojí mezi režisérem Robertem Sedláčkem (vpravo) a hercem Karlem Dobrým na natáčení filmu Den po Mnichovu. Ten je součástí cyklu ČT České století.

Zpěvák Daniel Landa se po letech vrací ke své původní profesi - herectví. S režisérem Robertem Sedláčkem totiž právě v těchto dnech pro Českou televizi natáčí film Den po Mnichovu. Hraje v něm plukovníka Emanuela Moravce, který se po roce 1938 stal symbolem kolaborace s nacisty.

Rozmýšlel jste se dlouho, zda roli vzít, když vám ji režisér Sedláček nabídl?

Určitě jsem o tom velmi přemýšlel, protože se herectvím neživím a natáčení filmů není věc, které bych se chtěl kontinuálně věnovat. Ale protože jsem si přečetl scénář a režisér Robert Sedláček uvedl několik přesvědčivých argumentů, proč bych měl ve filmu hrát právě já, nakonec jsem to vzal.

Daniel Landa (vpravo) a plukovník Emanuel Moravec.Čím vás scénář zaujal?

Především mne zaujal Robertův  entuziasmus, nadšení, s jakým se do té práce pouští. Celá ta doba je navíc dnešním mladým lidem dost ukradená a vlastně o ní ani moc nevědí. Je fajn, když se lidé přes poutavý hraný příběh mohou podívat na historické události jinak, než když si přečtou pár suchých vět v nějaké knize.

Hrajete plukovníka Emanuela Moravce, který je dnes považován za symbol kolaborace s nacisty. Snažil jste se při studování role pochopit, co ho k tomu vedlo?

Nic není tak jednoduché, jako se na první pohled jeví. I hajzl má svá vnitřní diliemata. V jednání Moravce lze vysledovat poměrně logické uvažování. Jeho zcela evidentně Spojenci tak zklamali, že se otočil k jiným spojencům. Byl to očividně člověk, který když se do něčeho vrhl, tak se do toho vrhl pořádně, a tudíž i jeho zrada byla ta nejvyšší možná. Každopádně to byla velmi tragická figura, a ačkoli mu kariéra po roce 1938 kvůli kolaboraci šla strmě nahoru, myslím si, že šťastný nebyl. Musel cítit, že jedná proti přesvědčení celého národa.

Emanuel Moravec je jednou z nejkontroverznějších osobností českých dějin. Zprvu horlivý vlastenec, legionář a obdivovatel prezidenta Beneše patřil k nejrozhodnějším odpůrcům československé kapitulace po Mnichovu 1938. V následujících letech zcela obrátil a stal se jedním z největších kolaborantů s nacisty.

 

Daniel Landa je známý zpěvák a producent. V roce 1988 společně s hercem Davidem Matáskem založili kapelu Orlík, která zpívala nepokrytě rasistické texty a stala se ikonou českého hnutí skinheads. Od této části minulosti se Landa již distancoval. Dodnes netají své národovecké smýšlení, které se odráží v textech některých jeho písní i v názvu jeho posledního turné Vozová hradba.

Režisér Robert Sedláček vás pochválil, že jste velmi statečný, když jste roli plukovníka Moravce vzal. Narážím tím pochopitelně na vaší minulost.

Myslím, že hrát ve filmu, ať je to jakákoli role, žádnou statečnost nevyžaduje. Protože mne za to nikdo nebude v nejbližších letech soudit, nepůjdu za ni do vězení a zabíjet mě taky nikdo nebude.

Ale s vaší minulostí určitě lidé roli Moravce spojovat budou...

Tomu se neubráníte. Hlupáky najdete všude. Ti provázejí nejen mě, ale budou vždy provázet každého úspěšného člověka. Nechť si říkají, co chtějí. Já mám vlastní důvody. Hlavní je přístup režiséra Sedláčka k práci. Z toho, že mne někdo srovnává s fašisty nebo nacisty, mám velkou srandu. Na druhou stranu se tomu nevyhnu a myslím si, že pokud budu vidět, vždycky se najdou lidé, kteří si moji tvorbu budou vykládat, jak budou chtít. Počítám s čímkoli možným, ale dokud neletí zápalná lahev, je mi to jedno.

Takže to vůbec neřešíte?

Řešit to ani nejde. Když máte tak výraznou minulost jako já, tak byste se uřešil. Máte tři možnosti. Buď zmizet někam pryč, kde vás nikdo nezná a kde budete mít klid. Další možností je přestat úplně tvořit, což nevím, proč bych měl jako umělec dělat. A třetí možností je nevšímat si toho a věřit vlastnímu svědomí.

Natáčení filmu Den po Mnichovu v areálu vojenského muzea v Lešanech. Proč by se měli lidé na premiéru filmu podívat?

Protože je dobré vědět, že tato země se několikrát ve svých dějinách ocitla na pokraji zničení. A je dobré vědět, jakým způsobem jsme z toho vybruslili a jak se k nám čas od času zachovají spojenci. Dneska máme tendence rušit armádu, prodávat svoje nerostné zdroje, vodu i elektřinu. V důvěře ve spojence zacházíme podstatně dál než dřív. Vždyť smlouvy se Spojenci před Mnichovem byly stejně pevné a přátelské, jako je tomu dnes. Možná se to chce zeptat. Opravdu nám Francouzi budou posílat jídlo, když budou mít sami hlad?

Autor: Jiří ZázvorkaFoto: montáž TÝDEN.CZ , Karel Šanda, Veronika Hádková

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ