Výročí časopisu
Sorry slaví dvacetiny. A není to pr.de.l

Byl sprostý, drsný, nekorektní, plný černého humoru. A právě proto ho čtenáři milovali. Právě před dvaceti lety vyšlo první číslo Sorry, humoristického časopisu, jehož vtipy byly tak suché, že jste s nimi mohli vytírat podlahu.

"První číslo Sorry vyšlo 20. března 1992, mělo ale vyjít až 23. března. Už tehdy se to nějak nepovedlo," vypráví Fefík, jeden ze zakládajících autorů a dlouholetý šéfredaktor Sorry. Obálce časopisu tehdy dominovalo hned několik desítek vystrčených zadnic, přesně v duchu podtitulu časopisu, PRDEL - PRavá DEmokratická Legrace.

Během krátké doby si časopis našel poměrně početnou obec příznivců, byl totiž úplně jiný než všechny ostatní humoristické plátky, které do té doby vycházely. "Byli jsme drsnější, černější, na obrázcích bylo mnohem víc sexu. Navíc Sorry dělala mnohem vyhraněnější skupina lidí, včetně takových výtvarných začátečníků, jako jsem tou dobou byl já nebo Marek Douša," vzpomíná Fefík.

Nekorektní humor

Autorům Sorry nebylo nic svaté - se stejným gustem si dělali srandu z politiků, postižených dětí, cikánů, černochů či těhotných žen. Nejúspěšnějším vtipem ve dvacetileté historii časopisu je podle Fefíka již zlidovělé A modří už vědí? Marka Setíkovského (Setík). Vtip s nejoblíbenějším Setíkovým ornamentem v parodii na televizní soutěž Hip Hap Hop se ve své době tiskl i na trička, která se úspěšně prodávala po celé zemi, a dokonce je o něm zmínka i v české verzi Wikipedie.

Časopisem Sorry za dvacet let existence prošla řada renomovaných kreslířů, humoristů a karikaturistů. Z těch nejznámějších jsou to již zmiňovaní Marek Douša a Setík, Petr Urban, Michal Hrdý, Radovan Rakus, Zdeněk Hofman, Jiří Koštýř či Karel Vrána. "Celkem to mohlo být kolem třiceti výtvarníků," říká Fefík, podle kterého se o osobitý typ humoru autoři snaží i dnes. Za příklad uvádí titulní vtip na obálce Sorry z letošního ledna. Je na ní Václav Havel, který říká: "Odcházím k Olze, milá Dášo."