Krystyna Wanatowiczová je autorkou monografie Miloš Havel - český filmový magnát. Jeho vzestup a pád spojený s barrandovskými ateliéry studovala tři roky. V rozhovoru nejen o seriálu Bohéma poznamenává: "Divák neví, proč mají reálné postavy fiktivní osudy a fiktivní postavy reálné osudy. Seriál tím ztrácí kredit."
Svou práci jste konzultovala s řadou historiků. Můžete uvést příklad, kdy vás názor některého z nich zásadně překvapil?
Josef Tomeš z Masarykova ústavu Akademie věd mi toho hodně řekl o národní demokracii. Mám v knize delší pasáž o tom, že Miloš Havel (hraje ho Jaroslav Plesl, pozn. red.) byl ve dvacátých letech členem národní demokracie a zároveň byl s kamarády asi rok členem Národní obce fašistické.
To je šokující...
Byla to móda. Chudší mladí byli komunisté a bohatší, zlatá pražská mládež, která nevěděla, co roupama, se hlásila k fašistům. Filmová historička Tereza Dvořáková mi zase objasnila mnohé o bezúročných protektorátních půjčkách na filmování. Protektorát byl pro film ideální doba, paradoxně podporoval filmaře velkými částkami, které se téměř nemusely vracet. Našla jsem rozhovor režiséra Martina Friče (Petr Stach) z doby první republiky, kde říká, že musí natočit film za sedm dní. Pak sice přišla válka, ale filmaři měli velké rozpočty a točili několik měsíců. V seriálu Bohéma se mluví například o snímku Františka Čápa (Rostislav Novák) Jan Cimbura, kde je to znát. Je výpravný, často se odehrává v exteriérech.
Na sociálních sítích se řeší, co v seriálu odpovídá realitě, a co je s ní v rozporu. Ve zmíněném filmu je scéna vyhánění Žida z šenkovny. Seriál uvádí, že Čáp ji musel na výslovný příkaz nacistů do již hotového snímku dotočit. Bylo tomu tak?
Ano. To byl také důvod, proč byl František Čáp po válce obviněn z kolaborace. Když natočil takhle dlouhou antisemitskou scénu za protektorátu, bylo každému jasné, proč tam je. Ale když se na ni podíváte dnešníma očima, tak jde o jedinou takto výmluvnou scénu z desítek protektorátních snímků. Čeští filmaři naštěstí nemuseli točit propagandistické snímky typu Žid Süss, až na toho nešťastného Cimburu, který je jinak docela hezký film.
Jak na ni působí herecké výkony v Bohémě, co všechno je podle ní umělecká licence a co už manipulace nebo co si myslí o osobnosti Miloše Havla, se dočtete v novém čísle týdeníku INSTINKT.
