Ve čtvrteční rozpravě před hlasováním o nedůvěře Nečasovu kabinetu už ani nepřekvapila míra vládnoucí nestoudnosti. Všichni relevantní právníci, jimž ještě záleží na klientech a dobrém jménu, jsou si jisti, že je přinejmenším ústavním diletantismem vykládat spolupodpis premiéra pod novoroční Klausovou amnestií - pod oficiálním důvodem pokusu opozice o smetení vlády - jen jako formalitu, s jejímiž důsledky nemá kabinet Petra Nečase nic společného. Přesto to byl "odvolávaný" premiér, který obvinil opozici, že vyvoláním hlasování o nedůvěře je to ona, kdo je tady na štíru s ústavou!
Jak je to možné? No jednoduše. Podle Nečase si opozice nejprve měla zajistit pro smetení vlády většinu poslanců, rozmyslet si řešení politické situace po oficiálním znedůvěryhodnění kabinetu a pak teprve hlasovat.
"Ani jeden z těchto kroků opozice promyšlený nemá, a dokonce je naprosto ostentativně ignoruje. Znamená to, že se jedná pouze o politicky deklaratorní gesto, nikoli o vážně míněný krok v souladu s Ústavou ČR," deklamoval ve sněmovně Nečas. Týž Nečas, který v uplynulých dnech potvrdil, že naprosto ostentativně ignoruje ústavní odpovědnost svého týmu jedno právní, politickou i mravní katastrofu: za Klausův masově propouštěcí či četná trestní stíhání mařící "fičák" v detenčních a vyšetřovacích prostorách pro zloděje a tuneláře.
Došlo i na jazykový koutek. Premiér vysvětlil, že přece text prezidentova vyhlášení amnestie je formulován v první osobě jednotného čísla. Něco jako "Já, Václav Klaus, z dopuštění božího prezident, jsem se rozhodl... et cetera". A že tedy v tom kontroverzním úradku hradní vrchnosti nějaká uhnípaná vláda demokratického státu opravdu, ale opravdu "nejede".
Nečas to řekl ve sněmovně, proměněné na okamžik v "jazykovku", samozřejmě jinak, úředněji, "přijatelněji", nevinně, s odhodlaným kukučem. Ale s týmž obsahem, s toutéž nestoudností, která se nikdy stínem nezačervená. I kdyby v mravním bahně mocipáni o život kraulovali, vždy budou dýchat jako spící novorozeňata s vyhlazeným čílkem čistého svědomí.
Ano, žaludek na to mají. Ale proč se tomu vlastně divit? Vždyť žijeme v zemi šarád, tedy ve věru zábavném předstírání fakticky neexistujícího. V zemi, kde konzervativního aristokrata propagují do čela republiky bezmála revolučními symboly. Například výtvarník Jiří David se před novináři pozastavil nad radikální zdobou hecovacích artefaktů v celé kampani Karla Schwarzenberga. "Byla mi znechucena stupidním zneužitím grafiky prvního alba Sex Pistols v pravý opak, co tehdy symbolizovalo, tedy revoltu vůči establishmentu, britské královně a obecně k vládním garniturám," řekl.
To ještě nic není! Zákon stupňování každé inovace nepochybně - možná už příští týden -donutí "slušné lidi" (pravicové voliče), aby se oděli do triček s Che Guevarou. A nechali se vést do "poslední bitvy" - do finiše prezidentských voleb - tajemným maskovaným mužem s dýmkou v průstřihu pro ústa. V Mexiku tohoto vůdce povstalých levicových indiánů (zapatistů) nazývají "subcomandante Marcos". V Česku mu spolubojovníci říkají "Karle".
Píseň do pochodu zazpíval pěkně: "Voda hučí po sutinách..." Nebo tam bylo "blbinách"? Nevím. V Česku je všechno možné. Od dob, kdy nám tu rozorali meze komunisti, žádné nové - a vůbec v ničem - si už neklademe.
