Atentát a cynismus
23.03.2008 12:00
Co je – co byl – onen člověk, jenž v afghánském Hílmandu odpálil smrtící bombu? Nejasnost pojmů může plynout z nejasnosti poměrů v dnešním světě; demokratizace terorismu rozmazala jasné dělicí čáry mezi atentátníkem, vojákem vykonávajícím rozkazy, partyzánem a prostě vrahem. Slovník cizích slov tvrdí, že atentát je „útok na život významné osoby provedený z politických důvodů“. František Ferdinand, Heydrich, Kennedy – tady to sedí. Je ale „významnou osobou“ voják, jenž měl zůstat pro veřejnost bezejmenným (a taky by jím zůstal, nebýt prezidentské kanceláře – což, ptáte-li se, samo o sobě po atentátu tak trochu volá)?
Mohl by jí být a bylo by v jistém smyslu povznášející, kdyby použití slova atentátník bylo známkou uznání; řekneme-li, že šlo o atentát, přiznáváme padlému vojákovi výjimečný status. Čeština na skřipci je však v tomto ohledu skeptická. Mnohokrát jsme se totiž dočetli o „atentátníkově“ útoku i tehdy, když byl zamířen proti civilistům v kavárně, proti cestujícím v autobuse... . Kvalifikací těchto lidí coby terče byla právě skutečnost, že byli „bezvýznamní“, že nepožívali zvláštní ochrany určené prominentům. Soudě podle toho je použití slova atentátník východiskem z nouze; zní nějak dramatičtěji než vražda či útok nepřítele. V takovém případě je to naopak známkou cynismu: lidé, jichž se to týká, situaci dramatizovat nepotřebují.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.