Mám velmi rád české vyhřívané bazény. Kamkoli na svých turné přijedu, okamžitě vyhledám plavecký stadion a skáču do vody. Už jsem plaval v Karlových Varech, v Rakovníku, na Kladně, v Plzni, ve Fučíkárně, na Petynce, na Homolce, v Ymce, v Axe, na Zelené lišce, v Hranicích, v Břeclavi, v Prostějově, v Písku, v Českých Budějovicích a naposledy v Podolí.
Nějak jsem tady ale prochladl, a tak jsem se zašel napařit do turecké lázně. Baví mě to i společensky, chodí tam štamgasti, kteří plovárně dávají duši. A především tam člověk může leccos odposlechnout.
Zrovna si dva tak pěkně povídali: Půjdeš čtrnáctýho taky na ty židáky? zeptal se starší mladšího. Asi ne, odtušil soukmenovec, je to celý na hovno, když nemáme gardy. Gardy by byly dobrý, ale já stejně půjdu, pokračoval ten první, přesvědčenější. Půjdete taky? otočil se ke mně. Nevím, řekl jsem opatrně, ale pokud ano, asi budu na té druhé straně. A na ta slova jsem se pomalu zvedl a začal jsem odcházet.
Čekal jsem přinejmenším nůž v zádech nebo alespoň nějaký chvat, který by později bylo možno kvalifikovat jako zástavu srdce z horka, v žádném případě jsem však nedoufal, že se mi podaří dojít ke dveřím. My tě známe! volali na mě. My tě dobře známe! Tykají mi, to je zlé znamení, stačil jsem si ještě uvědomit... Nějakým nedopatřením jsem přesto vyšel nezraněn.
Stál jsem pod sprchou a uvažoval jsem o malých každodenních hrdinstvích, když tu se dveře znovu otevřou a vyjde neznámý muž. Já vás znám! volá na mě s širokým úsměvem. Mlčím, to už tady bylo. Chodil jsem na vaše koncerty na Rychtu! říká. Nic si z nich nedělejte, oni jsou takoví skalní! Nojo, pravím trpce, fašisti v sauně, chystali si na čtrnáctýho května nějakej průvod po třídě Milady Horákové, magistrát jim to v pondělí zakázal, tak si chtějí zchladit žáhu... Ale kdepak fašisti, to jsou komunisti, povídá muž, to jste jim tedy pěkně naletěl!
Dobře, tak jsem tedy naletěl, nejsem sám a nejsem první. Nebo že by se politické spektrum tím vedrem tak deformovalo?
Foto: ČTK
