Klaus je nahý
13.11.2006 00:00
Ta naděje se vznášela ve vzduchu celých pět měsíců od červnových voleb. I když jednání o vládě vypadala sebevíc beznadějně, stále tu bylo cosi nad námi všemi, vyšší moc, někdo, kdo shovívavě pozoruje všechno to pozemské hemžení, ale v pravou chvíli zasáhne.
Kdesi ve výšinách - nikoli nebeských, ale hradních - čekal na svou chvíli prezident, obdařený pověstí superstratéga. Druhým jmenováním Mirka Topolánka premiérem ústavní role Václava Klause ve vleklých povolebních vyjednáváních skončila, protože případný třetí pokus už leží v rukou předsedy sněmovny. Potvrdil tedy prezident pověst mistra vyjednávání a virtuosa improvizace?
Od začátku budily Klausovy kroky jisté pochybnosti. Zbytečně zmatkoval, když se nejprve polekal demise nabídnuté Jiřím Paroubkem a pak mu ještě neobratně slíbil, a nesplnil, vlastní pokus sestavit vládu. Pramálo logické bylo také celé první Topolánkovo jmenování premiérem. Klaus mohl vítěze voleb jmenovat okamžitě a nechat ho, ať dělá, co umí. Anebo mohl s designací čekat, až předvede, že je schopen sehnat většinu. Klaus vymyslel třetí cestu: měsíce čekal a Topolánka jmenoval až ve chvíli, kdy bylo jisté, že většinu nezíská. O to více se čekalo, co ještě Klaus skrývá v šuplíku. Zejména když v minulých týdnech avizoval „tajný plán“ a odhodlání do věci se plně vložit. Češi mají sice s prezidentskými plány své zkušenosti (viz 1938: Benešův plán = aeroplán), ale naděje na prohnaně sofistikované a přitom nečekaně jednoduché řešení tu stále žila. Klaus však jako trumf vytáhl notně vysušenou mršinu duhové vlády, s níž za minulých pět měsíců točil nad hlavou leckdo, komu se to zrovna hodilo. Jaký div, že Paroubek, pro jehož stranu by to bylo řešení nejméně výhodné, na špek neskočil.
Svůj druhý pokus vyčerpal prezident až školácky primitivně. Místo aby silou neformálního vlivu dotlačil partaje ke kompromisu, jen podrážděně přehodil všechnu svoji nemalou odpovědnost za sestavení funkční vlády na Topolánka. Bez sebemenší konzultace s ním samým! Ať už Klaus tímto krokem jen tlačí ODS proti její vůli do velké koalice, anebo si tím vyřizuje i osobní trable, sám žádnému řešení nepomohl, a některá dokonce možná pohřbil. Ale třeba nás prezident ještě překvapí. Možná je jeho plytký postup v druhém, dosud nezjeveném plánu naopak až ďábelsky lstivý. A když ne, tak to budiž pro české politiky alespoň vystřízlivěním: žádný deus ex machina ani blanický rytíř na Hradě nesedí, a dohoda je tak jen na nich.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.