O holocaustu a Mohamedovi
27.02.2006 00:00
David Irving „popíral holocaust“ a dostal tři roky vězení. Jedni lidé tvrdí, že se mu dobře stalo, poněvadž například hlásá, že Osvětim je výmysl, což je ohyzdné. Druzí říkají, že za mříže jít neměl, protože máme svobodu slova a ta má přednost, děj se co děj. Zastánci obou názorů mají svůj díl pravdy - a oběma je to málo platné.
Především: svoboda slova není cílový stav blaženosti, jenž má umožnit každému cokoli. Je to nástroj, jímž lepší myšlenky mohou získat navrch nad horšími. Nástroj zajisté tupý, neohrabaný a k uzoufání pomalý, ale stále ten nejlepší, jaký máme k dispozici. Přesvědčení, že výsledek soutěže myšlenek bude snesitelnější než mocenský diktát, je argumentem pro její zachování.
I ta sebeliberálnější společnost svobodu slova omezuje tam, kde by čekání na vítězství lepší myšlenky nad horší přineslo prokazatelně více škody než užitku. O podrobnostech jaderného výzkumu se proto nikde nemluví otevřeně; jinde se z obavy téhož typu nesmějí kreslit karikatury proroků.
Což nás přivádí k Irvingovi a popírání holocaustu. Vídeňský soud dal rozsudkem jasně najevo své přesvědčení o platnosti úřední, kodifikované verze dějin druhé světové války. Její fakta mají být do té míry nezpochybnitelná a úplná, že ji další diskuse (jejímž vedlejším produktem jsou i ty nestoudné pasáže z Irvingova jinak zajímavého díla) nemůže dále tříbit. Ta jistota je něco jako druhá věta termodynamická; je natolik pevná, že lze na jejím základě posílat lidi do vězení.
V roce 1947 bylo k přijetí zákona o nezpochybnitelnosti holocaustu mnoho dobrých důvodů. Jeho tvrdou interpretací o téměř šedesát let později však soud strká hlavu do logické smyčky. Je možné tvrdit, že debata o holocaustu je zbytečná, protože všechna relevantní fakta jsou dobře známa a zažita, podobně jako ve středoškolské fyzice. Nebo je možné mít za to, že debata o holocaustu (a z ní plynoucí nechutnosti) je tak nebezpečná, že je třeba jí zamezit - stejně jako se muslimové brání obrázkům Mohameda s rozbuškou na hlavě. Tvrdit obojí najednou je absurdní.
Rakouská justice zrušila souboj své verze dějin s verzí Irvingovou, v němž měla sama mít jasně navrch. O sebevědomí země, jež se s denacifikací zrovna nepřetrhla, to říká své.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.